Je důvod k sekání hlav v národním mužstvu?

Hráči V. Coufal, J. Brabec a J. Kuchta si v sobotu večer a v noci udělali bene. Navštívili v Olomouci, dva dny před rozhodujícím zápasem s Moldavskem, postupně dva olomoucké bary. Zřejmě trochu předčasně oslavovali postup našeho národního mužstva na fotbalové mistrovství Evropy. Podobné jednání lze těžko pochopit a je to škoda pro hráče, pro národní mužstvo, pro fanoušky, ale také pro reputaci českého fotbalu a morální stav mužstva v posledním kvalifikačním zápase, na jehož výsledku opravdu silně záleží.

Samozřejmě, je to nepříjemná komplikace a také velká neodpovědnost od tří zmíněných hráčů, ale není to taková tragédie, po které by se muselo bourat vše, co se v poslední době v českém fotbale podařilo.

Máme na dosah postup na mistrovství Evropy, kde jsme zatím vlastně nikdy nechyběli. České kluby Slavia, Sparta a Plzeň si nyní vedou velmi dobře v evropských pohárech. Vedou si tak dobře, že pokud si alespoň částečně přenesou svou dosavadní výkonnost a sbírání bodů do národního koeficientu i do jarních měsíců, už v příští sezoně bude vítěz české ligy postupovat přímo do skupiny Champions League. A Česko v evropských pohárech budou reprezentovat ne čtyři kluby jako nyní, ale klubů pět. Na stadiony dnes chodí více lidí, a to nejen na Slavii a Spartu a jejich domácí zápasy, ale i na zápasy jiných týmů. Zdá se, a to nejen mě, že se český fotbal zvedá.

Myslím, že nejsou na pořadu dne drakonická opatření vůči třem hráčům, realizačnímu týmu vč. trenéra a celé fotbalové asociaci.

Co se stalo, je samozřejmě nepříjemný exces, u dvou hráčů zřejmě doprovázený alkoholickým opojením. U třetího hráče, hvězdy jednoho z anglických klubů, je toto vybočení z profesionality těžko pochopitelné. Ale charakterizovat např. právě tohoto hráče, jak to učinil deník Sport, že je „reputačně na dně“, je příliš. A že se bez ohledu na to, když se dnes oslaví postup na ME, musí na Strahově „bezpodmínečně spustit „deratizační“ program“, je pitomost. Prý jde o to: „Funkčnost reprezentace přenastavit a přeobsadit klíčové posty“. A dále se mluví v tomto sportovně jindy tak zasvěceném médiu, jakým Sport je, o tom, že šéf Fotbalové asociace Fousek, se měl držet jakýchsi jejich „rad“. A pokud by se jich „v září držel, zřejmě by nemusel řešit nepřijatelný morální poklesek klíčových hráčů reprezentace. Místo toho důvěřoval těm, kteří jej opakovaně zklamali. Tehdy se nabízelo provést přesný chirurgický řez, odstranit zvětšující se vřed uvnitř týmu“.

Takovou příkrost v hodnocení bych skutečně po obyčejném lidském selhání tří fotbalistů nečekal. Fotbal není sport pro nedělní školu. Hrají ho mladí chlapci, muži, kteří se tu a tam chtějí také bavit a dělají při tom chyby. Ale vyvozovat z toho hned, že by měl být vyhozen neprodleně trenér národního mužstva, to je opravdu příliš. Snad už nejsme v éře trenérů za bývalého režimu, z nichž někteří skutečně kontrolovali, zda hráči dodržují stanovenou večerku. A to stejné se týká předsedy Fotbalové asociace Fouska. Jak ten za hloupou neukázněnost tří hráčů - profesionálů může? A koho by se měla případná „deratizace" vlastně týkat?

Dále se dočítám v dnešním deníku Sport: „…nezdravé prostředí se musí změnit. Kabina potřebuje nové lídry, reprezentace jiný trenérský štáb a asociace silnějšího předsedu. Český fotbal je v průšvihu. Snad dnes aspoň na chvíli vysvitne slunce“.

Jinak řečeno, kvůli poklesku tří hráčů, kteří si jistě zaslouží nějaký časově omezený trest zákazu hraní za reprezentaci, by se mělo rozbourat vlastně všechno. Nebuďme hyperkritičtí.

Národní mužstvo odehrálo v Polsku solidní zápas. Na zápas s Poláky jsem se díval s jednodenním odstupem, znal jsem výsledek a myslím, že jsem mohl věcně hodnotit průběh utkání. Na brankové šance jsme zvítězili v poměru 5:2. Ani hra týmu nebyla nejhorší. Tým byl kompaktní. A i náhradníci si splnili svou roli. Když uděláme poslední krůček v dnešním zápase s Moldavskem, budeme na mistrovství Evropy. A to má svou, velkou hodnotu. Do českého fotbalu pak přitečou peníze, které se pak mohou rozdělit do fotbalového hnutí. A peníze jsou potřeba vždy. Zejména pro práci s mládeží.

Dovolte mi připomenout analogickou situaci v roce 1970, kdy čs. reprezentační mužstvo skončilo neslavně na fotbalovém mistrovství světa v Mexiku. Je to už více než 50 let, ale dovolím si tvrdit, že jsme tehdy měli vynikající družstvo, složené ze skvělých individualit.

Fotbalový svaz po neúspěchu na mistrovství světa v Mexiku ovšem nehledal chybu v sobě. V tom, že do Mexika poslal hráče národního týmu prakticky jen krátce před mistrovstvím, které se hrálo ve vysoké nadmořské výšce. A naši fotbalisté ve druhém poločase zápasů nestačili na soupeře fyzicky. Možná, že na to tehdy fotbalový svaz neměl peníze, možná lidé, kteří jej řídili, byli hloupí, ale odnesli to hráči. Po mistrovství se vyrobila aféra Puma vs. Adidas a materiální zájmy hráčů a trenérského týmu. Tento spor prý rozložil morálku týmu. Ve skutečnosti byla morálka týmu rozložena něčím jiným. Hráči fyzicky nestačili lépe fyzicky připraveným hráčům týmů soupeře a prohrávali zápasy.

Jen připomínám, že v prvním zápase mistrovství jsme v prvním poločase hráli s Brazílií, pozdějším mistrem světa, celkem vyrovnanou partii prvních 45 minut, které skončily výsledkem 1:1. Celý zápas bohužel skončil naší porážkou 4:1. Po návratu z MS byly dvě desítky našich předních fotbalových reprezentantů uvrženy na čas do klatby a nějakou dobu trvalo, než se skoro všichni vrátili zpět do národního mužstva. Ztratili jsme ale čas, kredit a někteří hráči ztratili možná nejlepší dobu své výkonnosti v rámci svých kariér.

Zkrátka, vedení českého fotbalu by se nemělo nechat vyprovokovat při izolovaném excesu k neuváženým závěrům.