Vzpomínka na Edvarda Beneše, protest proti jeho hanobení

 Přinášíme myšlenky z vystoupení Jiřího Paroubka věnované vzpomínce na Edvarda Beneše.

Před 21 lety jsem zde jako český premiér hovořil při odhalování sochy 2. československého prezidenta Dr. Beneše. V mém projevu bylo ocenění jeho velkého přínosu pro československou a českou státnost. Pro vytvoření čs. státu, resp. jeho obnovení po druhé světové válce.

Tehdy byl tento můj projev přijat velmi kriticky až nepřátelsky bavorským premiérem Stoibrem a také předsedou sudetoněmeckého landsmanšaftu Posseltem. Od té doby se mnohé změnilo, ale ne podstata. Jiný bavorský premiér se sice přímo vměšuje opět do vnitřních záležitostí České republiky, ale dělá to - řekněme - v souznění s prezidentem České republiky.

To před 21 lety nebylo možné. S tehdejším prezidentem jsme měli rozdílné politické názory na mnoho věcí, ale určitě by nás ani jednoho nenapadlo zpochybňovat úlohu Edvarda Beneše v československých a českých dějinách.

Tehdejší a dnešní šéf sudetoněmeckého landsmanšaftu byl před 21 lety velmi nepřátelský. Dnes se staví do trochu jiné role, jako kdyby bylo potřeba, aby sudetští Němci, tedy jejich potomci, byli  jakýmsi mostem mezi českým a německým národem.   Mírová a přátelská koexistence mezi oběma našimi národy existuje už desítky let. A není potřeba, aby jí pomáhali anebo naopak jí ničili různí  Söderové či Posseltové.

 Zpětně oceňuji prezidenta Beneše za jeho promyšlenou politiku, pokud jde o řešení německé otázky v Československu. On i po londýnských jednáních s představiteli německé sociální demokracie v Československu, konkrétně s Wänzelem Jakschem  pochopil, že i tato bezpochyby demokratická politická strana bude trvat na státoprávním řešení poválečného Československa, které by bylo pro budoucí československý stát nepřijatelné. A z hlediska budoucnosti nebezpečné. Proto s Jakschem přerušil rozhovory.

Proto byl odsun německého obyvatelstva z pohraničních oblasti tak masivní, jaký byl. Prakticky odešlo veškeré německé obyvatelstvo které v roce 1938 a v letech války podpořilo velkoněmeckou myšlenku.

 Eduard Beneš byl prozíravý politik mezinárodního formátu. Měl vynikající organizační schopnosti, skvělé diplomatické nadání a byl také příkladně jazykově vybaven. Studoval na univerzitě ve Francii a měl k této zemi mimořádný vztah.  O to víc jej musela zasáhnout Mnichovská zrada Francie, ke které došlo v září 1938.

Odkaz Edvarda Beneše dnešní republice je dalekosáhlý. On byl svými svým vzděláním a svým charakterem plně orientován na Západ, zejména na Francii. Přitom ale byl  protagonistou myšlenky stavění mostů mezi Západem a Východem. Snahy o využití unikátní polohy československého a českého státu mezi Ruskem a Německem. A myslím, že významná část české veřejnosti tuto myšlenky podporuje i dnes.