Lehce o záležitostech Já, Ego…

Sotva narodíš se, už rozhodne los

jestli budeš orel nebo kos

Jestli poteče ti zpod zobáku krev

nebo vytiskne ti z hloubi srdce zpěv

U tří kosů – Karel Sýs [1]

Člověk přichází na svět. Pozoruje jej. Zprvu vnímá, aniž by chápal. Tím vnímajícím je Duch člověka. Přišel na svět, a nic neřeší. 

Novorozeně vidí, slyší? Viděl jsem, že jeho očička sledovala televizní obrazovku, když ta svítila a dávala proměnné obrazy. Však ono ledacos vnímaného řešilo už v maminčině těle. Například prs s mlékem nachází po čichu, když potřebnému zážitku se učilo už před porodem.

Skutečnost, že nenarozené dítě má chuť a vnímá aromatické látky, má mimořádný biologický význam. Dítě svou matku po narození pozná podle vůně mateřského mléka. Kromě toho matčiny prsní bradavky jsou cítit určitými feromony, které byly také v plodové vodě. Novorozeně se tedy musí jen zaměřit na určitý rys vůně, aby našlo místo, které slibuje potravu. Nejsou to tedy žádné instinkty, které by řídily chování dítěte při hledání prsu, je to vlastně jen to, čemu říkáme "rovnou za nosem". s.64

Motorika umožní nenarozenému dítěti reagovat na senzorické vlivy mimicky, gesty a jinými pohybovými impulzy. Když pak dítě zachytí hlasitý zvuk, může se např. leknutím přikrčit nebo si naopak při matčiných houpavých pohybech zdřímnout. Dítě si však také může senzorické vlivy aktivně a samostatně vyhledávat, např. když cucá pupeční šňůru nebo si s ni hraje, nebo pokládá hlavu na placentu. s.59 [2]

Po narození nic neví, anebo ví? Uvažuje se, že tehdy ještě dítě pamatuje, kým dřív na světě bylo. Byl jsem svědkem situace, kdy dvouletý chlapeček, který ještě nemluvil, nečekaně svým hlasem dal najevo, že se ho týká, co slyšel. Mluvil jsem o náročné záležitosti, která patřila i k jeho minulému životu, který jsem znal.

Dítě si pamatuje svou minulost? Ne, nový člověk je zcela odlišný od předchozího. Má nejen nové tělo a jméno, ale postupně se ukazují i nové vlastnosti. Nepamatuje si svou minulost, nýbrž cizí.

Moravský zpěvák Pavel Novák ke svému nádhernému hlasu měl lidské vlastnosti, které mi víc připomínaly energického Itala než rozmyslného Hanáka. Jeho předchozím vtělením byl Niccolò Paganini.

Nemluvně se zabydluje ve světě a pod vlivem myšlení začne později chápat, že je Já (viz odstavce „a“, „b“) a postupně získává Ego (latinsky já). Víc se stává samo sebou. Naproti tomu zapomíná zmíněnou cizí minulost.

„a“ Miloš Zeman:

--- sedím pod keříkem vína na naší zahrádce a říkám si: Musím si pamatovat, že jsem. Takže ta základní myšlenka, myšlenka vlastní existence, se objevila někdy ve třech letech. s.9 [3]

„b“ Básník Jean Paul vypráví ve svém životopise:

"Nikdy nezapomenu na zážitek, který jsem ještě žádnému člověku nevyprávěl a kdy jsem stál při zrození svého sebevědomí, o němž mohu udat místo i čas. Jednoho dopoledne jsem stál jako velmi malé dítě před domovními dveřmi a díval se nalevo k dřevníku, když najednou projelo mnou jako blesk z nebe vnitřní zjevení - že jsem Já - a od té doby jasné zůstávalo ve mně. Mé já spatřilo samo sebe poprvé a navěky." s.31 [3]

*

Člověk řídí kolo, krmí se vidličkou a nožem, mluví. Začínající dítě je při tom nejisté, opatrné - později už zcela suverénní. Je to činnost každého člověka, ale lze hledat dál. V člověku je další Duch. Je odlišný od mého základu, od mého Já jako Ducha. V duchovním učení je tento další Duch nazýván Ego. Je to Bytost a posuzuji, že je to náš rozum.

Pokud člověk od dětství hodně povídá, vše v mysli posuzuje, pak tím posiluje své Ego, které se stává stále samočinnější Bytostí. Někdy je to potřebné a vhodné.

V průběhu dětství získává Ego různé vlastnosti; obvykle prospěšné pro svého člověka, někdy také neprospěšné. To podle působení, kterému je dítě vystaveno – třeba i posměch, nedůvěra, odmítavost. Pak člověk s tímto Egem může sám sobě škodit. Lepší je láska, přijetí v každé situaci.

Ego formují nejdůkladněji rodinní příslušníci. Bývá to ve shodě s předepsaným Osudem – karmou.

Někdy si člověk řekne: „Co jsem to udělal?“ Pochopitelně, vychované Ego jedná po svém. Někdy nedoceníme novou situaci a dodatečně přemítáme nad výsledkem. Jindy jsme na něj hrdí a můžeme vzpomínat, co nás třeba i nepřímo vedlo.

*

Dovedu se obracet na Boha, i když vycházím z toho, že Pán Bůh je nade vším, nezasahuje, chod světa nemění. Nechává lidem naprostou volnost – chcete dělat dobro a mít dobro? Chcete dělat zlo - a mít? Kdežto následek přání zajišťují mnozí Duchové, a nikoliv vesmírný Nejvyšší.

K tomu také Emil Páleš [4].

Po dovolávání Boha, v nenapravitelné situaci, někdy přece přijde velmi nepravděpodobný výsledek, který Boha dosvědčuje. K tomu rada: vyznění myšlenek napomáhají silné emoce; jsou spojené s vlnami energie.

Usuzujeme, že Vesmír plní naše přání. To je materialismu přijatelnější, než uvažovat Boha.

Američan Walsch napsal knihy „Hovory s Bohem“, zásadnější než zde moje úvahy. Předkládané odpovědi jsou velmi hluboké, i překvapivé. V knihách Bůh vystupuje podle zavedené tradice, že On sám všechno zajišťuje. Ostatně všichni jsme součástí Stvořitele, jaksi oddělenou.

Jste trojjedinné bytosti, které se skládají z těla, mysli a ducha.

Není neobvyklé, že vaše tělo chce něco jiného než vaše mysl, která zase může chtít něco jiného než váš duch.

Jako Bůh znám všechna vaše přání - i ta, která činíte podvědomě. Nikdy vám v ničem nebudu bránit, ale naopak vám pomohu. Mým úkolem je plnit vaše přání. [5]

Také dnešní teologie uvažuje Boha, který sám vše zabezpečí [4]. Kdežto zde popisuji jinak, viz výš. Pojem mysl chápu ve shodě s rozum a Ego.

Ke každému člověku patří i další Duch, který není v něm vtělený. Je to Vyšší Já, Duch svatý. Zůstává v kontaktu s Bytostmi mimo náš svět. Až po mimořádném zklidnění bývá vhodné požádat Vyšší Já o radu a podporu. Odpověď může přinášet naše intuice, náhoda, nečekaná zpráva, a tak dál. Kam padne zrak. Nanejvýš vhodné bývá poděkování, vděčnost.

Poslední věta: Vyšší Bytost sdělila, že narození je nám mnohem obtížnější, nepříjemnější, než jak člověk prožívá odchod ze světa.

Literatura:

[1] Písecká domovní znamení – Karel Sýs, Melantrich, Praha 1985 - kolibří vydání

Městská knihovna dává pryč knihy, které se už dlouhodobě nevypůjčují. Unikají však kolibří vydání, umístěná až za pultem, na polici. Hádejme proč. Tedy - proč jsou tam umístěná, nebo proč unikají vyhazovu.

[2] Tajemství prvních devíti měsíců. Vývoj dítěte před narozením - Gerald Hüther, Ingeborg Weser. Portál, Praha 2010. Překlad Kateřina Lepičová (originál r. 2005)

--- zavedení ultrazvuku. --- Začali jsme se stále více zajímat o to, jaké schopnosti má nenarozené dítě, a s úžasem jsme zjistili, že jeho chování je daleko vyspělejší a ucelenější, než jsme si mysleli. Dosavadní představa, že tyto schopnosti v období před narozením leží ladem a po narození jsou "najednou" připravené k činnosti, se brzy ukázala jako absurdní. s.60

Podle některých zpráv plody při potratu mezi 21. a 23. týdnem křičí tak, že je možné je slyšet. Vzhledem k tomu, že situace není vyjasněná, požadují někteří angličtí vědci při potratech od 17. týdne pro všechny případy anestezii plodu. --- Musíme tedy předpokládat, že plody od konce 2. trimestru vnímají bolest víc než novorozenci. s.63

První a nejdůležitějším úkolem mozku není učit se, nýbrž vytvářet a udržovat vztahy (a tak to zůstane po celý život). s.76

Dvojčata ---. Někdy to vypadá, že si hrají, něžným způsobem hledají dotyk, jindy se sobě vyhýbají nebo jedno odmítne druhé pořádným kopnutím. s.83

Pokusy se zvířaty ukazují, že duševní a tělesná zátěž matky v období těhotenství má velmi rozličné následky na to, jak se budou později mláďata sama potýkat se zátěží. Záleží na tom, kdy, jak a v jaké míře je matka v těhotenství zátěži vystavena. V některých případech reagují mláďata celý život na všechno nové citlivěji, bázlivěji a opatrněji, v jiných případech se projevuje spíše lhostejné, necitlivé a nespoutané chování. Po těhotenství, které bylo něčím zatíženo, se mláďata často chovají neovladatelně a impulzivně a jejich frustrační tolerance je nízká. Tyto prenatální vlivy mají vliv na pozdější odolnost proti stresu, mohou ji zvýšit nebo snížit. Totéž platí pro míru zvídavosti a schopnost učit se. s.90

Oproti ostatním, tzv. "primitivním" kulturám se u nás těhotné ženy nedočkají žádné obzvláštní ochrany. Jsou stejně jako ostatní bezmocně vydány napospas hlučným, hektickým a zdrcujícím životním a pracovním podmínkám. Jsou stejně jako ostatní se svými nezpracovanými, někdy dokonce traumatickými zkušenostmi z dětství ponechány samy sobě. Všechna tato osobní břemena jsou však v jejich případě současně břemeny pro jejich nenarozené děti. A tak všechny tyto vnější vlivy a rušivé faktory pronikají do světa dítěte, který je v normálním případě dobře chráněný. s.101

[3] Malí velcí tyrani - Petr Frank. Nakl. Dialog, Liberec 1996 

[4] Emil Páleš

Moderná teológia vyprázdnila priestor medzi človekom a Bohom. Vy ste ho znova zaplnili hierarchizovaným svetom anjelov. Nezabudli ste na Boha? Je tam?

Emil Páleš: Pravdaže, ale Boh je veľmi vysoko. Pôvodne v kresťanstve bol svet bezprostredne nad nami osídlený množstvom bytostí, stvorení a sfér... Až niekde na ich vrchole, v úctyhodnej diaľke, sa tušil Stvoriteľ, Najvyšší. Dnešnej teológii však zostala len idea Boha, ktorá sa stala celkom abstraktná, a pozemský človek - a hierarchia duchovných svetov medzi nimi akosi vybledla. Anjelov vykázali do detských izieb. Cirkevní intelektuáli si dnes predstavujú, že okrem abstraktného Boha jestvuje prakticky už len tento hmotný svet a nič iné. Mne ide o konkrétne poznanie individuálnych duchovných bytostí nad nami, o konkrétne duchovno, lebo len také sa dá aplikovať do života.

[5] Hovory s Bohem III. Neobvyklý dialog - Neale Donald Walsch. Nakl. Pragma, 2001

 —  blog —