Nesnesitelná lehkost českého podnikání

Donedávna se tam proháněly děti, pravidelně tam jako na jedno z posledních volných míst ve městě zajížděl cirkus, chodívaly tam maminky, babičky a dědečkové s dětma na houpačky, kolotoče, poníky a jiné pouťové atrakce. Pak tam zarazili do země sloupky, natáhli pletivo. Už žádné děti, maminky, a prarodiče. Teď jsou tam jen automobily a budka s hlídačem. Kdysi volný, veřejný prostor se ohradil a nějaká společnost na něm vydělává. Jak jednoduché. Kolik lidského umu a nezdolné energie bylo asi vloženo do tohoto podnikatelského záměru? Jsem si jist, že přidaná hodnota takto využívaného veřejného prostoru je nulová. Nese ale peníze, a co hlavně, prakticky bezpracně. No neberte to, když máte tu možnost být podnikatelem, že. Hlavně, že řidiči ochotně zaplatí. Jsme cele závislí na výrobě automobilů a stát tomu vychází vstříc. Buduje dálnice, mosty, tunely, parkoviště. Na automobilový průmysl jsou napojeny i četné servisní služby. Jen tech dětí, maminek, babiček a dědečků, je mi líto. Rád jsem se na ně díval. Parkoviště je šedivé, mrtvé a nijak nepotěší.