Tvrdý a nemilosrdný boj o zdravotnictví

Začnu těmi Reportéry. V tomto pořadu byl zveřejněn případ lékaře urologa z hořovické nemocnice, jenž provedl operaci močového měchýře, následně si řekl o úplatek ve výši 20 000 CZK. Po zhoršení stavu pacienta došlo na novou operaci, při níž byl pacientovi močový měchýř odebrán a ještě před ní si dotyčný lékař řekl o dalších cca 50 000 s tím, že je možné, že pacient nepřežije, ale ře i v takovém případě bude trvat na vyplacení peněz. Požadavek na peníze byl odůvodněn potřebou speciálních nástrojů bez nichž operaci nelze uskutečnit a s tím, že dotčený lékař si je může vypůjčit za úplatu mimo vlastní domovské zdravotní zařízení.

Po oznamení věci policii se z pohledu oznamovatelky absolutně nic nedělo. Před předáním první splátky se tedy obrátila na televizní Reportéry. Po jejich dotazu se policie rozhýbala a už v součinnosti byl onen lékař usvědčen a odveden v klepetech. Zdálo by se - pohádka se šťastným koncem. To by ovšem nesměly následovat věci další.

Na dotaz ohledně případu a oněch nástrojů odpověděl ředitel této nemocnice, že jejich nemocnice je plně vybavena jak nástrojově tak personálně k dotčené operaci. Následoval rozhovor se zástupcem VZP, jenž zjistil, že dotčená nemocnice onen konkrétní léčebný úkon pojišťovně nevykázala mj i proto, že takový úkon nemá s VZP zasmlouvován. Důvod? Nemá potřebné personální obsazení včetně sester, jež musí mít pro daný úkon příslušnou kvalifikaci neb i bezprostřední pooperační péče je svázána s touto kvalifikací u sester, bez níž hrozí zmaření operace.

Řečeno ovšem není vše. Na to je potřeba vzpomenout na jiný pořad Reportérů z minulosti, kde z obdobných důvodů reportéři dospěli až ke skutečnosti, že ministr Julínek, jenž se ve zlém rozešel s komorou bezprostředně před nástupem do funkce ministra a teatrálním způsobem z komory vystoupil, aby ihned po nástupu do funkce ĽK odebral pravomoc dozoru nad personálním obsazením z hlediska kvalifikace ve vztahu k léčebným aktům samozřejmě i z hlediska vybavení zařízení. Ti reportéři tuto skutečnost objevili dva roky po nástupu Julínka a Cikrt přiznal, že tato odebraná pravomoc nebyla přenesena na nikoho. Ten stav trvá dodnes. Sám příběh pacienta a pochybení lékaře totiž překrývá daleko podstatnější pro stav zdravotnictví - totiž vyjádření ředitele této nemocnice a konání této nemocnice, když poskytuje péči, na kterou nemá kvalifikaci. Poměry dokreslí prosté konstatování, že se jedná o soukromou nemocnici. Žádný politik ani z ODS by si toto prostřednictvím jmenovaných ředitelů nemohl ve veřejném sektoru z pochopitelných důvodů dovolit.

Přejděme na tiskovku Hegera, LOKu a ČLK, která skončila velmi ostrými výpady ministra vůči LOKu a ČLK vrcholící slovy o vazalské smlouvě a diktátu ve formě podepiš nebo uvidíš. Je přitom zajímavou skutečností, že materiál vycházející z nabídky Hegera hledal jen záruky a lhůty pro Hegerovy sliby. Je přitom nabíledni, že tak Heger veřejně a zjevně jen potvrdil oprávněnost hledání těch záruk ze strany lékařů - zjevně přiznal, že ty sliby prostě vážně nemyslel. Ona o tom už svědčila prohlášení dalších exponentů (třeba Nečase), že nemůže zaručit návrat díky zákoníku práce a hezky vykreslilo představu o jednání i vystoupení mladičkého zástupce z ministerstva, jenž neopomněl - právě na této tiskovce - sdělit veřejnosti pozitivní zprávu, že odměnou za postup Juráskové (bývalá ministryně pod kuratelou Šnajdra za ODS v úřednické vládě) a jejího managmentu v Asociaci sester bude navýšení platů sester, který Jurásková zcela zjevně zmanipulovala. Výzvu k jednání totiž podpořila jiná organizace, jež zastupuje 25 000 sester. Nezajímavou není ani skutečnost, že Hegerovi byl nepochybně znám výsledek veřejného mínění se 17%-ní podporou lékařů.

Nezajímavý není ani vývoj toho veřejného mínění a čím a jak byl formován. Dostaneme se k tomu. Nejprve se ještě podívejme na v perexu zmíněné Události, kde proti sobě zasedli Boris Šťastný z ODS a zátupce LOKu.

Boris Šťastný oživil vzpomínku na Julínka. Řekněme velice rázně sdělil, že on by nikdy s lékaři nejednal, že to byla chyba Hegera a že je v podstatě nutno jednání s lékaři ukončit. A to zejména proto, že pacientům nic podstatného nehrozí - maximálně to, že svou léčbu absolvuje o pár kilometrů dále. Vydírání prý nelze akceptovat, věděl, že požadavky lékaři budou stupňovat geometrickou řadou. Na otázku zástupce LOKu v čem vidí to stupňování geometrickou řadou se dlouze rozhovořil na téma pacientů jako rukojmých lékařů způsobem doslova srdceryvným, aby odpověď odbyl několika slovy o požadavku na záruky návratu lékařů.

Vraťme se k tomu veřejnému mínění a způsobům manipulace s lidmi.

Heger vzbuzuje naděje, když je jmenován za TOP ministrem zdravotnictví. Imponuje, že se byl schopen vrátit do běžného nemocničního pracovního poměru z manažerských postů. Imponuje jeho důsledně klidný způsob mluvy. Imponují i jeho představy s nimiž jde ministerstvo především zrušením poplatků jako naprosto špatně a nesystémově zavedených a nastavených. Zjevně na zásah Kalouska musí tuto představu opustit. Ohledně plnění programu TOP chce navýšit nemocniční stravné z 60 na 100 CZK/den s tím, že bude hledat na příslušném ministerstvu sociální kompenzace. I to mu vední vlastní strany zatrhne. Přesto budí naději, že reforma zdravotnictví může být v jeho podání nějak smysluplná - už jen proto, že na něho zaútočí Julínkova kohorta se Šnajdrem, aby už začal konat, že má celou reformu připravenou krátce po nástupu a on reaguje, že to tak rychle nepůjde neb je potřebné zpracovat i analýzy jednotlivých problémů. Tady totiž v plné nahotě odhalil Julínkovo pojetí reformy, vedené jen ideologií a jediným cílem - privatizací zdravotnictví (což samo o sobě vyřeší v podstatě vše)  a proto doslova střílením od boku v jakékoli oblasti. I proto totiž Julínkova reforma skončila už na nesmyslných poplatcích. Samy poplatky by bylo dobré alespoň stručně rozebrat.

Už ten počet 60-65 polplatků je v příkrém rozporu s jeho tvrzením, že chce z pacienta udělat klienta. Nikdo tu prostě z vůle Julínka neví, kdy se co platí. Věru hezké prostředí pro klienta. Ono není přívětivé ani pro toho pacienta ani pro zdravotnické zařízení, když je nutno všechny bez výjimky hradit hotově, ačkoliv ve světě jsou běžné bezhotovostní platby, např. formou individuálních účtů. Korunu tomu nasazuje, když vydá dokonce vyhlášku, že každou nezaplacenou 30-korunu, musí nejen zařízení vybrat, ale i vymáhat. Inu náklady spojené s poplatky jsou vskutku šetrné a věru, že zařízení opravdu smysluplně vytěžují. Nemluvě o tom, že spoluúčast mohla být zavedena nikoliv taxou, ale jako promile z příjmů pacienta, jako to mají v Rakousku - přitom by nebyly žádné problémy se sociálními kompenzacemi nekompenzacemi. Limity nikdy faktickými limity nikdy nebyly a už vůbec ne nějak sociálně nastavené, na to se tam příliš mnoho věcí nezapočítávalo a zase pacient klient se v tom nemohl orientovat, aby věděl, jak na tom vlastně je či bude. Holt když už takto, tak proč jednoduše - to bylo zjevně stěžejním heslem Julínka.

Heger je zcela jistě pod tlakem vlastní strany i koaličních partnerů. Ještě odolává, když po celou dobu tvrdí, že lékaře plně chápe v jejich požadavcích a skutečně nalézá řešení v oné nabídce lékařům. Je nutono si uvědomit, že bez posvěcení koaličními partnery by onu nabídku učinit nemohl.

Ovšem již předtím zjevně pod nátlakem zejména ODS neber lékaře vážně, když v dané dobé tvrdí, že se nic podstaného nestane, splní-li lékaři svou hrozbu, že z nemocnic odejdou, aby poté, co tito skutečně podávají výpovědi v příslušném počtu doslova zazmatkoval a začal koketovat s jakýmsi "stanným právem", kdy lékařům bude státem nařízeno na pracovištích zůstat.  Pak si lze již všimnout jen jeho manipulace, kdy v pořadu na Primě upozorní na miminka v inkubátoru a rozpoutá vášně i ve veřejnosti. Jeho činnost vrcholí na oné výše zmíněné tiskové konferenci.

Veřejnost se po onom vyjádření Hegera ohledně těch miminek v inkubátoru začíná ozývat a věru servítky si nebere. Nejlépe to lze vysledovat ve formě blogů na serveru MFD, jak politické manipulace onu veřejnost rozdělily. Je docela zajímavé, že osobnosti - ať novinářské, politologické či z jakékoli sféry se tématu a podobě napsání vlastního blogu vyhýbají včetně politiků až na naprosto ojedinělé výjimky. O to více se právě na MFD rozepsaly tamní autorské osobnosti (nejde o pejorativum).

Pojďme k jednotlivým tvrzením od výroků politiků až k blogerům.

Nelze zaručit návrat všem lékařům, jejich místa mohou být i obsazena, nelze nic nařizovat managmentu.

Jistě na obsazené místo se vrátit nelze. Ovšem zajímaví je, že Jak Nečas, tak i Heger se vyhýbají zveřejnit jejich počet. Je to trochu zvláštní neb čísla výpovědí si schopni byli zjišťovat velmi operativně. Teze, že nelze garantovat návrat na dosud neobsazená místa nemůže obstát, uvědomíme-li si, že ředitele fakultek jmenuje ministr a ředitele krajských zařízení hejtmani. Je zajímavé, že žádnému z hejtmanů nečiní problémy vyměnit dotčené ředitele po výhře ve volbách a změně stráží. Je vskutku zajímaví, že takový prezident v jisté bezvýznamné výjimce při příležitosti popdpisu LS v klidu obejde parlament za přispění vlády delegované politickými stranami (premiéra našla ODS a ten nelenil a protiústavní požadavky prezidenta vyjednal se zahraničními partnery ignorujíce parlament). Vskutku není možné jednání ministra z hejtmany a tak i jednání a záruky návratu na neobsazená místa s ředitely? Včetně nařízení?

Vyděračům nelze ustupovat, popř. teroristům nelze ustupovat.

Tato slova jsou vskutku přiléhavá. Zejména pokud si uvědomíme, že lékaři na onen stav právě ve státních nemocnicích upozorňují snad od počátku existence komor. Zejména dotčení opravdu zapomněli proč mají tak rádi Ratha, když byl v čele komory a tvrdili, že komoru díky požadavkům stran platů zpolitizoval? On ovšem každý zákon o kterékoli komoře přímo říká, že příslušná komora hájí zájmy profese. A tento týkající se nemocničních lékařů sem patří právě proto, že je to oblast veřejná a právě v platech negativně přímo ovlivněná politiky. Je všeobecně známo a na tom panuje shoda, že státní lékaři jsou především tím nástrojem v rukou politiků ohledně finančních toků ve zdravotnictví, jenž umožňoval a umožňuje nenavýšení příjmové strany či nesnížení v oblasti korupce - jen a jen na úkor této skupiny a kupodivu nejenom jí. Všichni o tom problému tedy vědí už od toho Ratha. Bez výjimky. Kolikrát na to slušným způsobem upozorňoval jak LOK tak ČLK. Bez úspěchu jak u veřejnosti tak u příslušných politiků. Slušné stávky už proběhly, upozornění na možnost výpovědí je stará snad třičtvrtě roku. Je vinou těch lékařů, že si jich jak ti politici tak i veřejnost všimne jen tehdy, jestliže použijí výraznou nadsázku - Náš exodus, Váš exitus? Je jejich vinou, že si jich všimnou jmenované subjekty až teprve, když jsou podány výpovědi? Kdo že je odpovědný za stav zdravotnictví - politici nebo doktoři? Čí je vina, že slibům politiků nevěří a chtějí záruky? Vzpomínáte na šéfa ODS, kdy po jistých volbách sdělil, že kdyby řekli, co hodlají skutečně dělat, nebyli by zvoleni? Za přímé asistence Nečase. Kdo je tu tedy vyděračem, a chtějí-li dotčení, tím teroristou, který ohrožuje ta mimina v inkubátorech? To, že defakto nepočítali s tím, že nakonec ty výpovědi budou muset díky aroganci politiků uskutečnit nesvědčí snad v jejich prospěch? Oni mají být závislí na neustálém politikaření, vydírání jedné strany druhou v koalici v zájmu jejich prefernčních hlasů nebo mají být závislí na neprosazení reformy pro její zřejmou nekvalitu či asociálnost ve prospěch určité málo početné vrstvy, když takovou kvalitu reformu prosazuje především ODS a vyvolává oprávněný odpor tu veřejnosti, tu fakult, tu nemocnic, tu opozice, tu lékařů soukromých, tu z veřejných nemocnic? Co je úkolem politiků? Není to snad především jednání s vlatními občany a jejich skupinami v takovýchto situací a v předcházení takových situací?

Geometrický nárůst pořadavků, obcházení zákona ze strany lékařů

Je to snad např závazek ministerstva, že bude při zpracování reforem spolupracovat s komorou? Vždyť je to v zákoně o každé komoře. Kdo tu tento zákon setrvale obchází. Vraťte se na počátek této stati, jak si tu splupráci představoval Julínek a ODS. Žádný geometrický růst nároků onen borec ODS Boris Šťastný nedoložil. Lékaři prý obchází zákon. Je ovšem poněkud podivné, že si dotčení nevšimnou, jak je obcházen zákon, co se týká přesčasů dalšími zvláštními smlouvami o provedení práce, kdy běžně roční limit lékaři naplní už během jediného měsíce.

Ještě jednu námitku používají mnozí totiž že ČSSD nic neudělala a konkretizací proč nezvedl platy třeba Rath, jenž prý jen po socialisticku nalil peníze do VZP.

Krátká je paměť. Ten zlořečený Rath musel ty peníze do VZP v dané době nalít, neb šlo tehdy o akutní stav. A systémově daný problém stabilizoval - člo o diskrepanci věkového složení klientů jednotlivých pojištoven a od té doby používaný přepočet dodnes. Stejně tak tehdy platy ve veřejných zařízeních zvedl. To se již opravdu nikdo nepamatuje, proč hejtmani ODS tehdy udělali z neziskovek akciovky a platy snížili? On nezačal s restrulturalizací lůžek? Nikdo se opravdu nepamatuje na jeho základní síť veřejných zdravotních zařízení a jak narazil na populismus ze starny ODS a jejich starostů v dotčených městech? A to neměl k dispozici plné volební období. Odpověď na otázku, proč před ním nic ČSSD nedělala je uvedena v závěru.

Závěr

Zdravotnictví je velice komplikovaný rezort, v němž figurují subjekty soukromé i veřejné, problematika pojišťoven, léková problematika, problematika zdravotnických staveb či problematika přístrojů a vybavení, veřejné pojištění, smysluplná provázanost mezi všemi. Nelze se pohybovat mimo ústavu - ať se týká existence soukromých subjektů tak existence veřejného pojištění. Jedno je zřejmé - veřejné pojištění musí být důsledně až účetně odděleno od připojištění. A to tak, aby nikoho žádným způsobem nezvýhodňovalo ono připojištění a zejména, aby neovlivňovalo balík plynoucí z veřejného pojištění. Lze nepochybně sladit soukromý a veřejný sektor oněmi pravidly ve smysluplně spolupracující sektor. Je možné krotit farmaceutické firmy oněmi pravidly. Je možné eliminovat negativa vyplývající ze soukromého tak z veřejného vlastnictví. Lze nastavit celý systém tak, aby byl kladen důraz na veřejné pojištění prostřednictvím zákona o standardu a nadstandardu, jenž bude stanoven na základě výsostně etickém s přihlédnutím k ústavě, která preferuje bezplatnost na základě veřejného pojištění, přičemž nelze ani přehlížet možnosti financování. K problematice zdravotnictví nelze v žádném případě přistupovat tak, jak to činí po celou dobu své existence ODS.

Ona na základě teze o všespasitelném trhu či zbožštění soukromého sektoru spustila doslova divokou privatizaci už za Klause a Rubáše bez jakékoli koncepce zejména v oblasti nemocnic a bez jakékoli restrukturalizace existující sítě, bez jakýchkoli obranných mechanismů smysluplných pravidel s přímým tunelováním ve prospěch spřátelených osob s běžným tunelingem VZP a navíc zcela zjevně předčasně. Při neexistenci zákona o standardu a nastandardu je zřejmé i laikovi, že si více pojišťoven těžko může nějak konkurovat. Stejně jako je zřejmé, že v soukromém sektoru lze generovat zisk za takových podmínek jen na úkor platů personálu nebo na úkor poskytované péče, kde se ten soukromý sektor prostě zbaví nelukrativních lečebných oborů či úkonů nebo nevyhoví požadavkům na personál ať už v počtu nebo potřebné kvalifikaci - viz úvodní příběh. Obé je i v praxi. Jsou soukromá zařízení vedená špatně s těmi nižšími platy i s vyššími. Jsou sokromá zařízení, která byla zprivatizována nikoli za účelem poskytování jakékoli zdravotní péče, ale za účelem získání budov, pozemků či jiného lukrativního majetku jako rekreační chaty v majetku dotčených zařízení apod.

Současný stav je pak důsledkem naprosto nepřijatelného setrvalého pojetí ze strany pravice, setrvalého patu a zjevných naschválů na místohledání konsesu. Přičemž je i pravdou, že do Ratha ČSSD nebyla schopna nijak pravici čelit, že nebyla schopna si uvědomit, že soukromý sektor je dle ústavy roven ostatním formám vlastnictví a důsledků z toho vyplývajících, čímž sama vnukla veřejnosti, že reformu je schopna provést pouze pravice.

Po včerejších vystoupeních Hegera i Šťastného je zcela zřejmé, že ODS a TOP se rozhodly jít cestou arogance, síly a hrocení situace. Zřejmě nejvíce vadí veřejný závazek spolupráce na reformě s ČLK, ač je v zákoně. Zjevně vědí, že reforma není určena pro navýšení platů sester a lékařů, ale má posloužit zcela jiným tokům peněz navýšených reformou. Situace bude navíc asi plně využita. Málokdo si totiž všiml, že jak Heger, tak i Šťastný hovoří o rušení akutních lůžek ač by mělo jít o restruktualizaci poměru lůžek lečebných ve prospěch lůžek následné péče. Termín jimi používaný není náhodný. Vyhrocením situace až na samou mez chtějí totiž vinu za to skutečně jen rušení akutních lůžek na ty doktory se skutečným rušením celých oddělení lůžek ve veřejném sektoru a uvolněním prostoru pro soukromý sektor. Tím se ovšem zase jak jinak chaoticky jen sníží možnosti skutečné restruktualizace a skutečné optimalizace veřejného sektoru. Je nutné, aby jak lékaři, ale i opozice trvaly na restrukturalizaci a optimalizaci výhradně ve veřejné síti nemocnic, dokud nebude připravena kvalitnější reforma než zjevně ta, která bude následovat. Je více než pravděpodobné, že to bude reforma v duchu Julínka, tedy ve prospěch soukromého sektoru a ve prospěch dalšího tunelingu.

Je vskutku zajímavé přečíst si ty blogy na MFD a jen kroutit hlavou, jak se lidé nechají ve své nevědomosti zmanipulovat a vítězoslávně přijímat něco, na co sami doplatí. Ačkoliv se mohou orientovat i podle petic ve prospěch té či oné strany a osobností, které se tam či tam podepsaly. V čele těch, kteří si přejí nejednat - viz odkaz www.reflex.cz/clanek/dokument/40330/protest-proti-kapitulantstvi-vuci-neprijatelnemu-natlaku-lekarskych-odboru.html. Ve prospěch jednání s lékaři v tuto chvíli 30000 podpisů v čele s profesorem Pavkem, Dušanem Kleinem, profesorem Halíkem, Terezou Brodskou, Ivanem Klímou a dalšími a doslova s plejádou lékařů v různých pozicích včetně těch ze soukromého sektoru. Odkaz - http://www.sos-zdravotnictvi.cz/