Global Times: Je načase, aby se G7 probudila ze své „iluze vůdce“

Země G7 se široce potýkají s pomalým hospodářským růstem, rostoucí úrovní zadlužení, klesající průmyslovou konkurenceschopností, prohlubující se sociální fragmentací a rostoucím tlakem stárnutí populace. Léčba „nemoci G7“ by vyžadovala účinné nápravné opatření. Tření mezi jejími členskými státy však přetrvává a důvěra v USA mezi evropskými zeměmi klesla na historické minimum. V důsledku toho se sami členové G7 potýkají s nalezením společného konsensu, natož s předepsáním vhodných nápravných opatření.

Očekává se, že letošní summit nejenže již druhý rok po sobě nevydá společné komuniké, ale také se stane jedním ze summitů s „nejmenším společným jmenovatelem“ ve své historii.

V době, kdy jak jejich síla, tak soudržnost klesají, G7 nejenže nedokáže reflektovat své vlastní nedostatky, ale místo toho se pokouší předepsat nápravná opatření pro ostatní. Podle zpráv evropských médií se summit již neformálně dohodl na „obviňování Číny“ jako svého nejmenšího společného jmenovatele a zároveň na svůj program zařadil otázky, jako jsou tzv. obchodní nerovnováhy, „nadměrná kapacita“, aliance v oblasti kritických nerostných surovin a „snižování rizik“.

Řešení výzev, kterým dnes svět čelí – ať už jde o restrukturalizaci průmyslových řetězců, energetickou bezpečnost nebo globální finanční stabilitu a správu klimatu – nelze bezpochyby dosáhnout bez účasti Číny a dalších zemí globálního Jihu. Platformou pro diskusi by proto neměla být malá klika ovládaná hrstkou rozvinutých zemí, ale spíše spravedlivější a reprezentativnější multilaterální mechanismus spolupráce.

Od začátku tohoto století prošla globální mapa nevratnými historickými změnami. Čína zůstává druhou největší ekonomikou světa a dlouhodobě je motorem globálního hospodářského růstu. Rozvíjející se mocnosti, jako je Indie, Brazílie a Indonésie, zažívají rychlý vzestup a kolektivní vzestup rozvíjejících se ekonomik reprezentovaných zeměmi BRICS zásadně narušil starý řád západní dominance nad světem.

Dnes se země globálního Jihu s jejich obrovskou populací, rozsáhlými trhy a silným rozvojovým potenciálem staly páteřní silou podpory globálního růstu. V tomto kontextu se skupina, která představuje méně než 10 procent světové populace a jejíž podíl na globálním HDP neustále klesá, stále snaží pozici „světového lídra“, a dokonce se snaží zabalit své vlastní zájmy do „mezinárodních pravidel“. To je samozřejmě obtížné přizpůsobit současným potřebám.

Na jedné straně má G7 „iluzi vůdce“; na druhé straně skupina čelí prohlubujícímu se pocitu úzkosti a bezmoci. Pod společným tlakem obou se G7 rozhodla přesunout vinu na Čínu, aby odvrátila domácí napětí, vyhnula se vlastní odpovědnosti a shromáždila spojence do exkluzivních klik. Každý člen má svou vlastní agendu – někteří se snaží monopolizovat diskurz mezinárodních záležitostí, zatímco jiní se snaží lovit geopolitické zisky v rozbouřených vodách.

Ve skutečnosti mnoho problémů G7 pramení z jejího chybného vnímání Číny a politiky vůči ní. Je to jako být sám nemocný, zatímco předepisujete léky ostatním – výsledek je předvídatelný. Globální výzvy, kterým dnešní svět čelí, již dávno překročily kapacity jakéhokoli jednotlivého bloku nebo „mechanizmu malého kruhu“. Čína již nabídla svůj recept na řešení deficitů v oblasti míru, rozvoje, bezpečnosti a správy věcí veřejných: prosazování rovnoprávného a uspořádaného multipolárního světa a prosazování univerzálně prospěšné a inkluzivní ekonomické globalizace.

Doufejme, že se G7 dokáže probudit ze své „iluze vůdce“ – přijmout větší otevřenost a inkluzivitu místo dobrovolné izolace; usilovat o více oboustranně výhodnou spolupráci spíše než o rivalitu s nulovým součtem; a posilovat multilaterální spolupráci místo uchylování se k jednostranné dominanci – aby tak hrála konstruktivní roli při ochraně míru a podpoře rozvoje. Nicméně si také uvědomujeme, že probudit někoho, kdo předstírá, že spí, není snadný úkol.

Global Times, Čína,

(editorial)

15. června 2026