Demokraté z pražské kavárny

Dalo se očekávat, že řvouni z "pražské kavárny", která se jinak holedbá svou vysokou politickou kulturou, coby jakési svědomí národa, a tolerancí k názorům politických oponentů, využijí příležitost, aby si vyřídili účty s vládními politiky. 

Premiér Babiš velmi moudře k budově rozhlasu nedorazil a jen na dálku odsoudil sovětskou okupaci našeho státu v srpnu 1968. 

Ústavně nejvýše postaveným činitelem z řad vládních politiků opozice  byl předseda sněmovny Tomio Okamura. A na něj směřovala většina nenávistných projevů neurvalých stoupenců pražské kavárny. V menší intenzitě pak také v menší míře i na ministryni financí Schillerovou. 

Přitom projevy obou těchto ústavních činitelů byly velmi rozumné. A nebylo v nich ani zbla něčeho snad proruského či jinak  závadného, co by si odsouzení ze strany občanů zasloužilo. 

Prezident Pavel mluvil jako sv. Jan Zlatoústý. Je to jediný z vysokých ústavních činitelů, který v srpnu 1968 přivítal intervenci tzv. spřátelených armád do naší země. Tu odsuzuje až nyní, což je konec konců v souladu s většinovým názorem české veřejnosti a hledá paralelu srpna 1968 v ruském chování vůči Ukrajině. 

Myslím, že kořeny konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou jsou někde jinde a jsou nesrovnatelné s  jevy, se kterými jsme se setkávali jako českoslovenští občané v roce 1968. Výzvy k podpoře (rozumí se samozřejmě, že vojenské a finanční) Ukrajiny, které prezident učinil před Českým rozhlasem, možná nadchly přítomné představitelé parlamentní opozice a reprezentanty pražské kavárny.

 Jestli si tedy někdo zasloužil volání "hanba", kterého se dostalo představitelům vládní koalice, tak to byl právě prezident Pavel. Ten v roce 1968 reprezentoval  velice izolovanou názorovou skupinu našich občanů, která uvítala intervenci tzv. spřátelených států. V tehdejší době, připomenu jen tak na okraj, jsme toto jednání a tyto názory považovali za vlastizradu. 

Prostě, pražská kavárna se stále nemůže srovnat s tím, že většina občanů naší země si přeje jiný směr její politiky, nežli byl ten, který nabízela předchozí vládní sestava pětikoalice  a než jakou dnes nabízí prezident Pavel.