9. 9. 2010 jsem napsal tento článek. Vyhrál bych sázku?

Ve stejném vydání se píše, že od roku 1994 pronajímá ministerstvo pro místní rozvoj penzion v Albrechticích se třiceti lůžky za 6 666 Kč,- měsíčně. Údajně za méně, než kolik stojí pronájem garsonky v Praze. Dále se dočítám, že od roku 2005 platí to samé ministerstvo milión ročně za ostrahu prázdného hotelu v Jevanech.

Ministerstvo dopravy platilo za zalití jedné květiny 460 korun měsíčně a ministerstvo obrany nakoupilo za 14 miliard transportéry. Tato (vůči tomu, zač nakupovaly to samé jiné země EU) přemrštěná cena, byla zdůvodněna tím, že transportéry umí plavat. Následně je ministerstvo nechalo za další peníze dopancéřovat, čímž vozidla dostala vlastnost cihly hozené doprostřed řeky.

Vsadím se, o co chcete, že nedostatek peněz na nákladnou léčbu bude doprovázen vládními argumenty, že je nutné zpoplatnit léčbu tak zvaných banálních nemocí a ještě více finančně motivovat (regulovat) pacienty, aby nezneužívali zdravotní systém. V žádném případě se od ministra zdravotnictví nedozvíme, že kdyby dlohohodobě nebylo podobných, mnohdy jednotlivých miliardových finančních podivností na všech ministerstev, tak by zdravotníci nebyli před ohýbání Hypokratovy přísahy postaveni.