Čtvrtý mušketýr léta páně čtyřicátého osmého 4

Zbraně podle československých zdrojů jsou do Izraele dodávány postupně po celý rok 1948. Tabulka dodávek lehkých pěchotních zbraní (viz ) uvádí následují údaje:

V dopise generálnímu tajemníkovi Ústředního sekretariátu KSČ Rudolfu Slánskému kapitán Püchler napsal: „Od ledna 1946 jsem však byl mým přímým představeným dr. Tomanem pověřen i jinými úkoly, které souvisely s opatřováním finančních prostředků. Při opatřování těchto mně dr. Tomanem bylo řečeno, že tyto slouží k služebním zájmům. V dubnu 1946 se mně Toman zmínil, že se jedná i o zájmy KSČ  a že se nemám na podrobnosti vyptávati“ (Hanzlík, 2006, s.16).

Do protokolu dne 8.dubna  1947 (Dokument č.2) Püchler uvedl, že „v Praze jsem čekal na dr. Tomana skoro dva měsíce. … Dr. Toman se vrátil koncem března nebo začátkem dubna. Hlásil jsem se u něho, řekl mi, že pojedu opět do Anglie, že má pro mne velmi choulostivý úkol. … konečně mne pozval na druhý nebo třetí den. Když jsem se k němu dostavil …, řekl konečně, že jde o opatření 50 000,- L v Anglii,  a na moje vyzvídání, pro koho to je, řekl teprve po půldenním dohadování, že to je pro naší partaj, a to řekl teprve tehdy, když byla zmínka o Hamplovi, který získal od nějakého anglického kurýra dokumenty, a to jsem věděl, že v Anglii jsou zapotřebí peníze. Na to jsem odpověděl, že když je to pro partaj, úkol přijímám“ ((Hanzlík, 2006, s.45)..

Při výslechu v prosinci 1949 uvedl Püchler o rozhovoru s Tomanem z počátku dubna 1946 následující: „Potřebuji v Anglii libry, a na to jsem mu odpověděl, jakou cestou je mám získat. On mi na to odpověděl, že je to velmi lehká věc a že se to dá provést takovým způsobem, že se do Anglie doveze naše zboží a tam se draho prodá … ihned jsem se zeptal, tak pane doktore, pro koho to je? Po chvíli mlčení mi dr. Toman nedal žádnou odpověď, a tak jsem se zeptal, zda je to pro naše zpravodajské účely. On mi řekl, že né. Tak jsem jej ptal,  zda je to pro ministra Noska. Na to opět řekl, že né. … tak jsem se ho zeptal, tak pro koho vlastně je? A on mi odpověděl, že je to pro komunistickou stranu v Československu … Po tomto rozhovoru se mi svěřil s tím, že by potřeboval asi 50 000 liber získat v Anglii pro KSČ  a že mi z tohoto úkolu dá 15% provize“ (citováno podle Hanzlík, 2006, s.45).

Tedy mělo jít o částku zhruba 15 milionů korun. Ale obava pana Tomana o to, že mu Pokorný provede v pokladně rozvědky revizi, tak této verzi také příliš nenasvědčuje. co s příliš zvědavým agentem?

"Jeden z Tomanových agentů se ale obával, že ho chce šéf rozvědky zlikvidovat. Sepsal proto materiál o Tomanových velkorysých machinacích, který se dostal až k Slánskému," uvádí autor připravované publikace o nelegálním financování KSČ František Hanzlík. "V té době vrcholil boj o uchopení moci mezi komunistickou stranou a jejími protivníky. Zveřejnění celého případu mohlo být pro KSČ krajně nepříjemné. Proto se její vedení rozhodlo celou věc zlikvidovat odstraněním Tomana. Už 12. ledna 1948 byl na něj vydán zatykač. Uvěznili ho ale až v dubnu." Dne 12. ledna 1948 na něj byl vydán zatykač, avšak k vlastnímu zatčení došlo až 27. dubna 1948, tedy až po smrti Jana Masaryka 10. března 1948. Pan Püchler byl zatčen už 5. března 1948.  

Koncem února poslal Nosek pana Tomana na nucenou „zdravotní dovolenou“ a jaksi po panu Tomanovi se slehla země. Nemohl tak náhodou asistovat u dodávky čs. zbraní, která dorazila do Jeruzaléma 29. března 1948 a pomohla zachránit obklíčené město? Nemohl tak náhodou třeba být přítomen na letiště Praha Ruzyně 31. března 1948 kdy odlétalo letadlo se zásilkou zbraní a munice pro Izrael vypravené firmou Intrasped pod krycím názvem „Habeš“? 

 „Ředitel této firmy Vladimír Mazurek spolu s členem nákupčí komise O. Felixem (budoucího prvního izraelského velvyslance v Československu) zajistili nakládku 130 beden o celkové váze více než 7 tun zbraní a munice do objednaného letadla Northern Airlines. V leteckém manifestu označili na přání kapitána zásilku jako železné zboží (ruční nářadí). Žádnému letišti nebyl hlášen kurs letu (?). Dispozice o trase a místu přistání potom udával příslušník Jewish Agency (?), který s letadlem přiletěl. Následující den se letadlo s posádkou vrátilo a asi ¾ hodiny po příletu vyzvalo několik osob, mezi nimiž byl poznán i vojenský ataše amerického velvyslanectví na letišti, aby s nimi odjela na ambasádu. Během výslechu se američtí diplomaté zajímali, zda nejde o zásilku do Řecka. Po zjištění, že jde o Palestinu, neměli zájem na podrobnostech a posádka se vrátila na letiště. Ještě větší zájem však projevilo britské vyslanectví o civilního člena posádky – britského státního příslušníka rozhlasem požádalo, aby se dostavil na označené místo. Současně byly všechny vchody hlídány britskými diplomaty. Za pomocí čs. orgánů se mu však podařilo nepozorovaně opustit letiště a vrátit se do Anglie jinou cestou“ (Jiří Dufek – Vladimír Šlosár: Československá materiálně technická pomoc Izraeli. V: Československo a Izrael 1947-1953, s. 124, autoři se opírají o tento pramen: A MV, 425-365-1, č.26)

Lze předpokládat, že za prvé bylo nutné najít vhodného pilota a že za druhé že v letadle musel sedět československý důstojník, který teprve někde nad Středozemním mořem dal příkaz pilotovi ke změně směru trasy a za třetí koho jiného než šéfa československé rozvědky by ten pilot tak uposlechl, respektive jednoho z předních činitelů Jewish Agency. Vždy bylo nutné předpokládat, že ten letoun směřující do Habeše bude muset třeba nouzově přistát v Rakousku, nebo v Jugoslávii A těžko by ten dotyčný „příslušník Jewish Agency“ vysvětloval, z jakého titulu právě on veze náklad zbraní do Habeše, navíc deklarovaných jako železné zboží. Nebylo by přece jenom výhodnější, kdyby v tom letadle seděl někdo, kdo by nebyl pouze jenom příslušníkem Jewish Agency, ale také československým státním občanem a vedoucím pracovníkem československé rozvědky. A nemohl být tak tím dotyčným Zdeněk Toman? 

Stejně tak už jsem se zminňoval o tom, že 1. dubna 1948 se uskutečnila první dodávka českých zbraní. Loď “Nora” přivezla do Haify z Jugoslávie  4,500 pušek, 200 kulometů a 5 miliónů nábojů. 200 pušek, 400 kulometů a další munice bylo přepraveno  letadlem“ Zatímco české zdroje potvrzují rozsah té první dodávky, schválené 13. 1. 1948 s dodávkou 24. 1.1948, když hovoří o tom, že přes západní okupační zónu lodí -z Belgie do Haify bylo dodáno 4 500 pěchotních pušek P-18 (karabina Mausser vz. 98), 200 kulometů a 5 040 000 kusů munice ráže 7,92 mm v celkové hodnotě 35 milionů korun, tak případě té letecké dodávky jsou uváděny v téže tabulce jiné údaje. Hovoří o v podstatě o třech dodávkách následujících druhů zbrání, schválených v březnu 1948 s termínem dodání –únor duben 1948 a vyexpedovaných ze Zbrojovky Brno firmou Intrasped na letiště Praha Ruzyně, tedy 10 000 pušek P-18, 1 450 kulometech a 8 000 000 nábojích (munice ráže 7,92). (Srovnej Československo a Izrael 1947-1953, s.131). Mimochodem podle jiné zprávy zbrojně technického úřadu bylo opět všechno zase jinak, 4 500 a 10 000 pušek je přepravováno v lednovém a březnovém termínu  Interspadem Bratislava do Habeše (viz Československo a Izrael 1945-1956). Ten přebytek 5 500 pušek a 1 250 kulometů podle izraelská strany je označen jako druhá a třetí dodávka českých zbraní pro Haganách v rozsahu  5,000 pušek, 1,200 kulometů a 6 milionů nábojů., která dorazila mezi 12 a 14. květnem 1948.

Ty rozdíly v záznamech pohybu lodních nákladů mohou být dány omyly a překlepy, respektive snahou o oklamání cizích zpravodajských služeb, v opačném případě na jedno ministerské povolení by byly vypraveny dva totožné lodní náklady). Zajímavější je, že se tento případ s případnými překlepy bude opakovat o rok později, kdy maďarský ministerský předseda M. Rákossi oznamuje mimojiné počátkem dubna 1949 prezidentu Gottwaldovi zadržení 76 třítunových nákladních automobilů na pohraniční stanici  mezi Maďarskem a Československem, avšak podle vyjádření ministerstva národní obrany (plk. Gen. Št.Pally, koordinátora vojenské pomoci Izraeli) „byly odeslány 3 t nákladní automobily (valníky), a to 40 ks. 26.1.1949 č. vývozního povolení 383317/1 přes Maďarsko a 75 ks těchto válníků bylo odesláno dne 25.3. a 28.3. 1949 přes Rakousko (čísla vývozních povolení 422/244 a 420/244). Povolení MNO na civilní automobily není zapotřebí. Podle vyšetření … byly odeslány přes Rakousko, ale není vyloučeno, že byly disponovány přes Maďarsko“ (viz Československo a Izrael 1945-1956, s212-213).  Kam se ale podělo těch 40 automobilů navíc a v souladu s jakým vývozním povolením byly expedovány, pan plukovník asi raději už dál nezkoumal. Pan plukovník byl kliďas.     

Z dodávek zbraní pro Izrael nás zde zajímají ty, které byly realizovány do července 1948, tj. do doby, než se pan Toman údajně dle literatury měl oficiálně přihlásit k americké CIC. V podstatě nelze vyloučit a dokonce je nutné předpokládat asistenci pana Tomana u všech těch dodávek (2-15, viz dále), které byly údajně směrovány jinam, počínaje Habeší a konče Venezuelou, v první čtvrtině až polovině roku 1948. 20. května 1948 začíná realizace tzv. Žatecké akce, v jejímž rámci bylo do Izraele dopraveno leteckým mostem do 11. srpna 1948 více než v devadesáti přeletech přepraveno 300 tun vojenského materiálu, mimochodem právě v době, kdy Stalin zařídil jako krycí manévr propuknutí berlínské krize. A tak Američanům a Britům pak nezbyly síly na likvidaci tohoto leteckého mostu z Žatce do Izraele.  A to naprosto objektivně. Do jaké míry šlo bezprostředně o úmysl, o tom lze spekulovat.

V době pobytu pana Tomana ve vazbě mezi 27. dubnem 1948 a jeho útěkem 22. června 1948 z vyšetřovací vazby věznice O-StB na Karlově náměstí jsou už realizovány pouze dodávky na zakázku objednavatele v  Palestině se směrem určení pro Izrael vždy prostřednictvím Intrasped v Brně.  26. dubna je jako první takto vyexpedována velká dodávky pušek z Brna (dodávka č.16). Pak další. Počátkem června a července 1848 je realizována dodávka kulometů (dodávka č.23). 

Z níže uvedeného  přehledu, zpracovaného 24. července 1948 přednostou zbrojně technického úřadu v Brně škpt. Josefem Poštulkou pro Ministerstvo národní obrany (VIII. odbor, II./2. oddělení a V 03-5 oddělení štábu) je zřejmé, že pan Toman odchází na zdravotní dovolenou, tedy mizí z povrchu zemského právě tehdy,když jsou zasílány  první dodávky zbraní pro Izrael (č.2-7). Mimochodem, samotná zpráva pana Poštulky je vypracována v době, kdy pan Toman mizí po svém útěku v zahraničí. Proč asi?

Předem upozorňuji, že dodávky s cílem určení Habeš, Venezuela atd. představují ve skutečnosti dodávky pro Izrael a že pan Toman nakonec skončil ve Venezuele jako jeho sestra, zřejmě velmi dobře zaopatřen, kde měl firmu také jeho strýček. Pro úplnost je třeba dodat, že pan Toman pobýval dva měsíce na Zakarpatské Ukrajině (návrat do Prahy začátek dubna 1946), byl dvakrát v Londýně (podruhé v létě (v červenci, počátkem srpna?) 1946, kdy se kontaktoval s panem Püchlerem (Hanzlík, 2006, s.49) a prý se naštěstí bezúspěšně pokoušel prodat nějaké fotografické přístroje pravděpodobně britskému celníkovi), ve Švýcarsku v létě 1947, kde se spolu s panem Šindelářem kontaktoval s Arturem Londonem a kde tedy lze uvažovat z časového hlediska spekulativně o jednáních o záměrném budoucím stornování té argentinské objednávky československých zbraní na počátku roku 1948.  V závěru svého výslechu počátkem  srpna 1948 hovoří pan kapitán o tom, že „v červnu 1946, kdy jsem dlel v Anglii, tam přicestoval také dr. Toman. Tehdy se ztratil na několik dnů a nikdy jsem se nemohl vyzvěděti, s kým se tam stýkal a kde se zdržoval“ (Tamtéž, s.117, dokument č.3).      

Podle Zprávy o vývozu zbraní v roce 1948 z 2. února 1949 (pravděpodobně pro Ministerstvo zahraničních věcí) směřoval v tomto roce vývoz „zbraní všeho druhu do Palestiny, Habeše, Pakistánu a Sýrie v celkové hodnotě 1 229 milionů korun. Do Palestiny bylo uděleno vývozních povolení v hodnotě 15 315 034, 90 dolarů a do Habeše v hodnotě 3 988 013, 00 dolarů. Do Palestiny bylo vyvezeno: 

Hodnota těch dodávek v tom březnu 1948 (2,5 milionů dolarů) odpovídá zhruba odpovídá té částce, která měla být získána panem Tomanem v rámci těch jeho mezinárodních obchodních operacích s jabloneckou bižuterií a dalšími komoditami. Podle pana Pacnera mělo snad jít až o 500 milion korun (citováno zpaměti)  V jedné z předcházejích částí jsem se zmiňoval o tom, že o něco později byli souzeni ve Vídni pašeráci amerických cigaret, kteří měli z výnosu jejich prodeje financovat nákup zbraní ze Škody Plzeň.

Obrázek: článek z Jerusalem Post o zrodu Státu Izrael (převzato z webu    http://theloudtalker.com/2010/06/israel-101/ )