Děkujeme, odcházíme, trochu jinak.

Děkujeme, odcházíme, trochu jinak.

Právě v těchto dnech, zdá se, vrcholí výzva či iniciativa „Děkujeme, odcházíme!“. Mám takový pocit, že se posledních 17 let neřeší žádné jiné problémy, než problémy těch, kteří se mají docela dobře. Mám na mysli lékaře, státní zástupce, soudce. Jedni i druzí se domnívají, že jsou „diskriminování“, či „nedocenění“.

Pokud lékaři argumentují, že lékaři v Spolkové republice Německa mají takové či makové platy v porovnání s lékaři u nás, tak i dělník zplodí myšlenku, že on by mohl argumentovat prakticky stejně. A totéž v případu jiných profesích, učiteli počínaje a sociálními pracovníky či hudebníky v regionálních filharmoniích konče.

Nehodlám se snížit s primitivními proletářskými argumenty, že „když někdo vystudoval za peníze daňových poplatníků, tak by měl sloužit lidem“. Ani dělník neplatil za to, že se někde vyučil. Spíše proflákal a nadával učitelům.

Pokud někdo z lékařů chtěl pracovat v SRN či Velké Británii, tak mu v tom nikdo a nikdy nebránil. A bylo určitě chytřejší dát výpověď před půl rokem a odejít, a nezakládat iniciativu „děkujeme, odcházíme!“. Současná situace, jak vypadá podle informací v médiích, napovídá, že to je jen další nátlaková akce lékařů zaměstnanců. V sobotu to jedna lékařka vyjádřila v České televizi: „Já budu pracovat jinde, ale nevím, kde!“. Ano, jediným cílem, aby se ministerstvo zdravotnictví či financí chytilo za nos, a vytáhlo jednu či dvě miliardy na platy. Docela humorné, je když lékaři argumentují, že, aby se uživili, musí dělat tolik hodin přesčas. Pokud se lékaři domnívají, že neuživí rodinu, tak je jednoduchá cesta. Změnit profesi a jít tedy vykonávat zcela jinou profesi. Je otázka, jakou. Všichni lékaři se neuživí jako zástupci farmaceutických firem. A rozhodně nehrozí, že by se většina z nich uživila jako „špičkoví výzkumníci“.

Celý průběh akce „Děkujeme, odcházíme!“ vypovídá, že si lékaři jsou velmi dobře vědomi, že by se opravdu uživili v zahraničí. Jinak by prostě odešli a nevykonávali by nátlak hromadnou výpovědí.

Co se týká práce přesčas, tak pacient či občan, není idiot. Víme, jak vypadá víkendová služba lékaře v nemocničním zařízení. Za úspěch může pacient považovat, když lékař jednou za den obejde oddělení a zeptá se pacientů? “Potřebujete ode mě něco?“. Když pacient projeví snahu odpovědět, dá se očekávat, že uvidí záda lékaře. Zbytek víkendové služby lékař stráví u televize a v noci se vyspí.

Není to tak dávno, kdy v diskusi pod jedním mým příspěvkem v jiném médiu, napsal lékař, že on není jako učitel, který odpracuje 20 vyučovacích hodin za týden. Lékař uváděl, že on odpracuje 60 hodin týdně. Tak především, těch 20 či kolik vyučovacích hodin je pouze přímá pracovní povinnost, kdy opravdu musí být na pracovišti. Vedle toho se připravuje na vyučování, vzdělává sám či na nějakých kurzech, opravuje písemné práce, jedná s rodiči či nadřízenými, vede pedagogickou dokumentaci atd. Fakt, že učitel přijde ve 12 hodin domů, neznamená, že pak se jen dívá na televizi. Řada výzkumů nejen u nás, ale napříč vyspělými zeměmi, ukazuje, že nejdelší pracovní dobu mají učitelé matematiky a mateřských jazyků kvůli velkému počtu písemných pracích. A že ta skutečná pracovní doba učitelů je delší, než pracovní doba stanovená Zákoníkem práce pro zaměstnace. Proto učitelé mají delší dovolenou, či chcete 2 či kolik měsíců prázdnin.

Pravidelně vidíme v televizí, jak si lékaři stěžují, že od opilého pacienta dostali „pár facek“. Když se před delší dobou objevil na Internetu, jak učňové nasazovali mistru odborné výuky na hlavu odpadkový koš a tloukli do něj, tak byl onen mistr, myslím, propuštěn, „protože nezvládal žáky“

Vraťme se k lékařům. Jednak inteligentnímu občanovi je jasné, že drtivá většina lékařů není schopna vykonávat jinou profesi. Jako moderátoři se jich uplatní tak na prstech jedné ruky.

Pokud chtějí vykonávat soukromou praxi, tak s nimi nejprve musí zdravotní pojišťovny podepsat smlouvu. V Pardubicích víme o lékaři, který vykonává soukromou praxi a v ordinaci ještě nutí pacientům vložky do bot za 2 tis. Kč či ty patřičně drahé vitamíny. Nelegální to, zdá se, není. Pokud lékař vykonává soukromou praxi, tak se je ještě schopen označit za „úspěšného podnikatele“. Když chtějí lékaři ukázat „podnikatelské schopnosti“, ať zkusí vybírat v hotovosti a „nedojit pojišťovnu“. Většina by měla prázdnou ordinaci.

Já bych osobně počkal, až vyprší výpovědní doba lékařů, uvidíme, jak budou tvrdit, že „chtějí léčit české pacienty, protože jsou zodpovědnější, než politikové“. Možná si vymyslí jiné argumenty, že „chtějí pomáhat a sloužit“

Ti, kteří byli schopni se uplatnit v zahraničí, tak ti tam už jsou. Je příznačné, že z jednoho pracovního poměru v ČR vyhledali zpravidla bezpečí pracovního poměru v zahraničí.

Pokud nějaký malý rasista argumentuje, že „nás budou léčit pákistánští či indičtí lékaři“, tak já se nechám léčit od každého, s kým se domluvím, a kdo bude orgány uznán, že má patřičnou kvalifikaci léčit. Rasisté si neuvědomují, že podobní militanti jsou i b SRN a podobně se vymezují v SRN proti českým či slovenským lékařům.

Ale divím se ministerstvu zdravotnictví, či ředitelům nemocnic, že s předstihem nezačali hledat lékaře na Slovensku či Ukrajině-

“Děkujeme, že odcházíte, jen nevím, kam“. Alespoň bude za dva měsíce možnost se rozhodnout, kdo se do pracovního poměru vrátí, a kdo ne.

Já osobně si lékařů vážím, tedy těch, kteří je možné opravdu takto nazývat. Nejen z důvodu, aby na mě byla popřípadě  v nemocnici nebyla vykonána euthanasie.

Ovšem evrsopské platy by určitě chtěli i příslušníci jiných profesí. Řesit by se měly spíše platy zdravotních sester, ošetřovatelů a sanitářů. Lékaři hlady rozhodně neumírají.

Prosím, méně zpupnosti

RNDr. Karel Vašíček

www.mathpublishing.eu