Esej z Lán

Také proto, že eseje u českých čtenářů – s výjimkou intelektuální elity a studentů, kteří některé jejich autory čtou povinně a píší o nich či o jejich esejích další seminární eseje – nebodují.

Exprezident Zeman, z hlediska „kupeckých počtů“ se nijak nerozmáchl. Vyjádřil se (na necelých dvou normostranách počítačových znaků) pěti sty devadesáti slovy – což by studentům na VŠ neprošlo, ti musí přinést zhruba dvojnásobek.

Miloš Zeman však není žádný studentík, a ví se o něm, že píše nerad, raději mluví. Jeho text ovšem není nijak objevný, ani analytický. Jen opakuje, co už měsíce říká, že je tady nová normalizace.

S esejí se, s prominutím, moc nemazlil. Zdá se mi, že je to produkt jeho nepřílišné pracovitosti, povrchnosti a velko-ústnosti.

 „Měřit“ esej jen počtem znaků by bylo pošetilé, obsah je primární, samozřejmě. Ale i „podání“ je důležité, jinak to vypadá jako politický pamflet občansky neposlušného důchodce z luxusních poměrů,