Hrozí ČSSD dezerce od ideálů sociální demokracie?

V nedávné době univerzální mediální ekonomičtí odborníci doslova přísahali na zavedení superhrubé mzdy a dnes bez mrknutí oka, ačkoliv to státní kasu stojí ranec, navrhují její zrušení. Dokonce ji považují za nespravedlivý nesmysl. Stejný "odborný" veletoč aktuálně probíhá u sjednocení sazby DPH a tehdy i dnes ekonomičtí odborníci mají například tolik drzosti, že své myšlenky dávají do jedné roviny s poznáním nositele Nobelovy ceny Jamese Mirrleese, jehož analýza, ejhle, ukazuje, že jedna sazba DPH je lepší než náš současný systém. Netvrdím, že je zásadně špatné měnit názor, ale jen tehdy, pokud se údajná odbornost neopírá o pořekadlo "kam vítr, tam plášť", nebo "koho chleba jíš, toho píseň zpívej". Přitom je poměrně snadné tyto ekonomické chameleóny převychovat. Stačí, aby se jich média doslova bez okolků ptala: "A to jste to nevěděl dřív, nebo se jedná o právě nalezený ekonomický model? A pokud je nový, jak můžete vědět, že bude efektivně fungovat?" Taková situace by do mediální pozornosti dostala ekonomy, kteří si za svým názorem stojí ať je zima nebo mráz. Zásadových odborníků si vážím, i když bych v některých případech nechtěl, aby se zem vydala jejich cestou.

Ekonomická věda nabízí různé možnosti jak dojít k určitému ekonomicko politickému cíly. Státní kasu mohu úspěšně naplnit silnějším vytíráním obyčejných čudel, ale také tlakem na bříška ušlechtilých ryb. Kolik kdo dá jiker, či mlíčí, mají rozhodovat politické vize, potažmo voliči. Tak by to bylo v pořádku. V pořádku není, když média dávají možnost "námezdním odborníkům"oblbovat lidi, místo toho, aby je informovala, že drzý rádce obhajoval i předešlé chyby. Absence zásadovosti se týká i politiků. Někteří se stanou skutečnými přeběhlíky a v podstatě je od nich pokoj. Jiní se naopak snaží získat tolik spolustraníků, aby společně s nimi od ideálů, na kterých vznikla, přeběhla celá strana.