(In)Tolerance v evropských dějinách

Výstupem této konference je trojjazyčná kolektivní monografie, která tvoří třetí svazek ediční řady Europaeana Pragensia. Do publikace přispělo celkem třináct významných autorů s třinácti různorodými esejisticky laděnými studiemi v angličtině, němčině a češtině, jejichž jednotícím prvkem je téma tolerance a intolerance, jak byla chápána a realizována v evropské společnosti od antiky až po současnost. Symbolickým rámcem tématu je shoda tří výročí: 400 let uplynulo od vydání Rudolfova Majestátu, 400 let od skonu pražského Rabi Löwa zvaného celým jménem Jehuda Liva ben Becalel a nakonec 500 let od narození ženevského reformátora Jeana Calvina.

Průřez takto pojímanými dějinami evropské (in)tolerance názorně ukazuje, že v historické době šlo především buď přímo o výzvy náboženské tolerance, nebo o toleranci v jiných oblastech života, která se ovšem řešila opět na půdě konfese. Nepřekvapuje, že šlo na straně jedné o problémy soužití křesťanů a pronásledované židovské menšiny, na druhé straně o tragicky konfliktní soužití křesťanských denominací. Snášenlivost pak byla povětšinou vynucena politickými a vůbec pragmatickými zájmy jako kompromis možného spíše než všelidskými ideály nebo evangelijním nárokem lásky.

Navzdory převládající ideologii a samozřejmě i praxi intolerance posvěcené triumfalistickým pojetím církve a politickými zájmy vladařů se v evropském prostoru během celých kulturních dějin prosazovala též  určitá forma vzájemného poznávání, inspirování a obohacování, která spolu s dalšími faktory umožnila neobyčejný rozmach evropské civilizace a kultury a vposledku pomohla nastolit osvícenské ideály rovnosti a racionality. Toto méně známé, ale o to více podnětné tolerantní až symbiotické soužití různých kultur, k nimž je nutné započítat i kulturu arabskou, bez níž by nedošlo k rozmachu evropské filosofie, a přírodních věd, byl povětšinou záležitostí univerzit, náboženských elit a vůbec tiché i sebevědomé a značně svobodné komunity učenců.

Přetrvávající otázky okolo pojmu i praxe tolerance se téměř nemění od dávných dob po dnešek. Jednak je otázkou míra a vůbec charakter snášenlivosti, totiž otázka, zda lze tolerancí nahradit lásku, zda nejde o pouhé lhostejné spolužití bez skutečného zájmu o druhého. Taková tolerance může být snadno vynucena pragmatickými potřebami společnosti, nepřináší však mnoho prospěchu kromě prospěchu ovšem podstatného, totiž míru mezi jednotlivými skupinami lidí. Je to však prospěch „negativní“ – nepřítomnost sváru, nikoliv pozitivní, totiž přínosná spolupráce a sdílení.

Za druhé je otázkou, nakolik toleranci brání triumfalismus a nedostatek pokory spolu s nedostatkem odvahy, kdysi spíše nábožensky motivovaný, nyní více živený mýty sociálními, rasovými a nacionálními. Je vcelku známé, že problém intolerance nezanikl spolu s procesem evropské sekularizace, naopak se církevní triumfalismus transformoval ve vražedné ideologie nesené rasovou, národnostní a třídní nenávistí. Ani dnes v posttotalitní době nejsme zcela vyňati z neklidného prostředí archetypálních a iracionálních výbuchů intolerance.

Na prahu nového věku stál císař Rudolf II. před prakticky stejnými výzvami, před jakými stojí současná evropská civilizace, nad níž tak mnozí filosofové, politologové a ekonomové již téměř lámou hůl. Na jedné straně se ozývají hlasy emotivně varující před vpádem „barbarů“ a zánikem tradiční Evropy, což je údajně následek přílišné tolerance evropských elit k „cizímu,“ na druhé straně zní varování, že se Evropa navrací k vlastnímu barbarství v podobě oživování xenofobie, nenávistných ideologií, k militantnímu nacionalismu, k třídní nenávisti, izolacionalismu, antisemitismu, rasismu, k hledání obětních beránků a k postmodernímu novopohanství s jeho iracionalitou, magií, pověrami, etickým relativismem a odmítáním tradiční víry i moderní vědy.

Zkoumání dějin Evropy a její odpovědi na výzvu „cizího“ z dlouhodobé perspektivy je důležitým korektivem obou úskalí, mezi kterými dnes naše kultura proplouvá, obavou ze ztráty identity a obavou ze ztráty lidskosti, ideálů humanitních a ideálů biblických. Publikace „(In)tolerance v evropských dějinách“ je kamínkem v mozaice nabízených možností a výhledů.
————–

Mezinárodní vědecká konference (In)Tolerance v evropských dějinách

——————————————