Jan Keller je s Jiřím Paroubkem na jedné lodi

Pochybuji, že by si někdo z poslanců sociální demokracie, které by Jan Keller jistě rád považoval za soudné, troufl veřejně říct, aby jim  neradil zaujímat postoje, které nemají smysl, neboť vládu kryje 118 poslanců a že hlasovat bez možnosti úspěchu je údajně kontraproduktivní, neb  u voličů může vyvolávat pocit, že se jedná o zbytečné kverulantství. Přesně tyto, údajně prozíravé kritické postoje se snesly na hlavu Jiřího Paroubka, když o institutu hlasování o vyslovení nedůvěry mluvil jako o legitimním a politicky potřebném nástroji k dosažení co nejlepšího volebního výsledku, který by měla ČSSD co nejčastěji využívat. I když to sociolog Keller ve svém článku v Právu nevyslovil, tak si přesto myslím, že mu k vyslovení nedůvěry stačí základní podmínka. A tou jsou rozhodnutí a plány vlády, které této zemi škodí. Vzhledem k tomu, že se nedá očekávat ve vládní politice změna k lepšímu, pak  důvody  k vyslovení nedůvěry s největší pravděpodobností neustanou a proto neustane potřeba to legitimním prostředkem vládě a občanům připomínat. Pokud se tak nebude dít, pak by ČSSD současné vládě i nadále umožňovala úspěšně realizovat moudré lidové pořekadlo, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Kdyby platilo, že stokrát upozorňovat na lež se stává lží, pak by takové pořekadlo nepochybně vzniklo. Nevzniklo a proto by se ČSSD institutu vyslovení nedůvěry neměla zříkat. Jiří Paroubek a Jan Keller dali ČSSD radu, která je nad zlato. Zaslouží si za to uznání oba, místo účelově NESOUDNÝM opovržením jedním z nich.