Kdy už konečně začne hodnocení konfliktu na Ukrajině lety 2014 – 2022?

        Když to zjednoduším – NATO z území Ukrajiny již zjevně bojuje proti Rusku. Maskování „závěsem s nápisem pomoc  napadenému“ , který je už hodně děravý, nepomáhá. A právě, když vezmeme aktivity USA jako hlavního tahouna v NATO od r. 2014, je více než zřejmé, že Ukrajina je jako výcvikový prostor pro vývoj nových zbraní. Právě proto vzniklo úsloví s garážováním jak v Evropě, tak i v USA: bojujeme proti Rusku do posledního Ukrajince.

   Řada komentářů začíná konstatováním, že Rusko napadlo Ukrajinu a v podtextu se ozývá, při chybějícím odkazu na minulost, že bezdůvodně – což JE LEŽ! Co měli vyřešit Minsk 1 a Minsk 2? No to, že ukrajinská armáda útočila na povstalce na Dombase a Luhansku. Přímo 99procentního ohodnocení se dopustila mamá Merkel, když později konstatovala, že tyto dvě úmluvy měly hlavně dát čas ukrajinské armádě k lepšímu vyzbrojení.

     Do r. 2022 bylo v těchto později samozvaných republikách zákeřně zabito několik tisíc ukrajinských občanů ruské národnosti včetně dětí, viz „alej andělů“.  Ukrajinská armáda, tak jak si to přála mamá Merkel, byla připravena ke generelnímu útoku na slabší vzbouřence. Poznámka na okraj: ke vzbouření došlo právě z důvodů četných hrdelních zločinů.

       A teď si představte, že by se Rusko nepohnulo a jen by přihlíželo, jak mnohem lépe vyzbrojená a početně větší ukrajinská armáda zabíjí příslušníky ruské menšiny.  Upřímně – já si to představit nedokážu.

     Jak už jsem vícekrát konstatoval, v žádném případě nechci hájit chování Putina a to především před tímto střetem. Viním ho především z malé aktivity v několika měsíci před zahájením útoku a to, jak v OSN a v Radě bezpečnosti, ale i na evropském politickém kolbišti s pozváním mezinárodních kontrolních jednotek atd.

     Na druhou stranu –A TO SE NIKDE NEUVÁDÍ! – na válečném běsnění měli především zájem USA, což lze dokumentovat na řadě příkladů. Již prezidentský převrat na Majdanu 2014 byl v režii právě  Američanů, když gruzínským střelcům velel americký důstojník. Následně byla silová ministerstva naplněna americkými poradci a probíhala také voj. cvičení. To, co je nejvíce zarážející, vůbec těmto personám nevadily nacistické projevy – ať už v chování, v hitlerovských symbolech na oblečení a případně ve vzývání hitlerovských pohlavárů včetně nočních pochodů s loučemi a rovněž vyřvávání hitlerovského potentátka – Hesse. Odtud Putinovo, že je potřeba Ukrajinu denacifikovat. Korunu tomu všemu nasadil Zelenskýj  udělením vyznamenání„Hrdinové Ukrajinské povstalecké armády“ (UPA). Musel dobře vědět, že tím vydráždí především Poláky.

     Americký zájem na válčení má zcela prozaické důvody: americké zbrojovky jedou na plný plyn a dodávky nejsou převážně dary, ale půjčky a Ukrajina včetně černozemě je již z části rozprodána. Trump by byl rád mírotvůrce, ale je dost vážná otázka, zda Zelenkyj je samostatná jednotka a z Trumpovy strany snadněji ovlivnitelná a nebo zda ukrajinské vedení není pod válečnickým tlakem  jiných zainteresovaných, ať už vojensky a nebo i politicky pod heslem – co je proti Rusku, je dobré. Stejně tak se v negacích proti Rusku chová EU pod heslem „ať to stojí co stojí!“ (viďte pane býv. premiére Fialo).

    Závěrem musím znovu opakovat: válka začala rokem 2014 a Evropa včetně Putina zaspala a vůbec nevygenerovala proveditelné mírové návrhy. Tuto chybu je nutné si přiznat, opět včetně Putina, jinak se jen obtížně pohneme k ukončení bojů.