Na čem skutečně záleží…

Je nepochopitelné, proč je nejen našimi politiky vynakládáno takové úsilí k tomu, aby došlo k naprostému rozpadu společnosti, proč jsou neustále zdůrazňovány rozdíly a antagonismy a tak málo je upozorňováno na struktury symbiózy, synergie, kooperace a koheze. Snad je to přetrvávající dětinské pozdně středověké nominalistické přesvědčení, že ve společnosti jsou jenom jednotlivci a společenství jsou nepřirozená, snad je to tím, že slova jako sociální, komunální, komunitní připomínají socialismus a komunismus a jsou pro některá jako rudý hadr, těžko říci. Napadána a rozkládána je i rodina, zesměšňováno je manželství.

Jde mi však o to, že v této zemi jsou neustále obviňována média z toho, že jsou bulvární, negativní, povrchní, senzacechtivá a prostě, že jsou média, která za to všechno můžou. Připomeňme si ale, kolik výroků zaznělo v poslední době z úst významných mužů naší politické scény, a kolik z nich přispělo k posílení pocitu sounáležitosti v naší společnosti. Podívejme se do sociálních sítí na to, jaké vášně tam bují. Pojďme si přiznat, že řada sociálních sítí a veřejných diskusí je ještě větší žumpa, než klasická i moderní média. Jsou složena z našich názorů, nikdo s nimi nemanipuluje a mnohokrát to není úplně estetický ani etický zážitek.

Dnes, když se politici, lidé i média pohoršují nad vystoupením prezident v Hovorech z Lán, měli bychom se sami sobě podívat do huby. Představa, že to pan prezident svou případnou veleslavínskou češtinou za nás v zastoupení vytrhne, je jistě lákavá, ale bohužel zcela nereálná. Upřímně řečeno, dovedl bych si od prezidenta v nedělním podvečeru představit vystoupení nejen jiné kulturní, ale i politické úrovně. Především bych měl rád po takovém vystoupení pocit, že v čele mé země stojí skutečný státník. Na druhé straně si uvědomuji, že přímo volený prezident nemůže být jiný, než ti, kteří ho volili…

Přesně týden před vystoupením Miloše Zemana vystoupil v rakouské televizi Heinz Fischer. Bylo to vystoupení slavnostní i programové, sjednocující i motivující. Bylo to vystoupení, které jistě přeneslo něco ze své státnické úrovně a důstojnost i na rakouské občany. I já jsem se cítil osloven, když Heinz Fischer hovořil o Evropě. Bylo by krásné něco takového slyšet v češtině u nás doma.

http://www.bundespraesident.at/newsdetail/artikel/demokratien-sind-staerker-als-terroristen/

Bohužel, na to u nás nikdo nemá a přiznejme si, že co jsme si zvolili, to také máme…