Lidé u nás umírají zimou

Nechce se mi věřit, že žijeme v 21. st. Nikdy jsem nevěřil, že se toho dožiji. Přesto se tak stalo. V naší těsné blízkosti umírají lidé zimou. Kdo by si to z nás připustil? Jsme v teple a příjemně najedení a díváme se na televisi, kde nás jen tak mimochodem informují, že tomu tak je. Udeřily mrazy a to je pro lidi bez domova to nejkrušnější období. Umírají v parcích, na lavičkých nebo zalezlí v nějakých zemljankách. Prý si to zaslouží - jsou přeci nepřizpůsobiví. To je obvyklý pohled velké části té tzv. přizpůsobivé společnosti. A jsem rád, že se najdou lidé, kteří tento názor nesdílejí. Snad mezi ně patří i nový pražský primátor Bohuslav Svoboda. V předvolebních diskusích kategoricky prezentoval názor, že jde o lidi nemocné, kteří potřebují od společnosti účinnou pomoc. To mi bylo sympatické, proto mu stále fandím. Zatím ale umírají v Praze, ale nejen zde, lidé. Zaráží mne i nízká aktivita církví v pomoci a péči bezdomovcům. Pomoc bližnímu svému mají přímo v popisu své práce. Možná je to mou špatnou informovaností, nebo špatnou propagací účinné pomoci těmto lidem, ale zdá se mi, že ani církve tito lidé u nás nezajímají. A tak lidé, i v době nejmodernější techniky a lékařeké péče, u nás stále umírají vyčerpáním a zimou.