Lze České poště věřit?

Pokud se nepletu, pak vozidla České pošty nemají výjimku ze zákona, jako například vozidla policejní. Dokonce mám pocit, že o ni žádali, ale legislativci její udělení neschválili. Nejsou tedy dopravní obsluhou, neboť rozvoz privátních zásilek nemůže být, pokud je používám zdravý rozum, považováno za zásobování. Měla by se tedy na silnici chovat stejně, jako vozidla řadových řidičů. Přesto si zajedou kdykoliv a kamkoliv, zákazová značka sem, zákazová značka tam, chodník nechodník, natož respekt ke žluté čáře. Policisté to, nevím proč, tolerují. Buď neznají zákon anebo mají pochopení pro optimalizaci zisků České pošty, neboť auto utržené ze zákonného řetězu nahradí řadu, logicky i jejich mzdu, poštovních doručovatelek.

Pošta v tomto byznysu, možná postaveném na nedodržování předpisů, není sama. Její chování kopírují i vozy různých zásilkových služeb a i jim je to policií, která tím možná chce neviditelné ruce trhu zajistit rovné podmínky, tolerováno. Nepochybuji, že by na moji poznámku Česká pošta reagovala prohlášením, že pokud její vozidla porušují předpisy, že tím jsou vinni řidiči, neboť k tomu příkaz nemají. De iure by Česká pošta měla pravdu. De facto se stačí zeptat řidičů, jak by dopadli, kdyby produktivitu práce nesplnili díky jejich dodržování. A to je Česká pošta státní podnik, ve kterém by jeho manažeři měli usínat a vstávat s předsevzetím, že je pro ně Zákoník práce normou, kterou by si, stejně jako neetické předražování zakázek, nedovolili porušit.

Pokud nemám pravdu, pak musím mít stejně jako NKÚ právo se veřejně beztrestně mýlit. Nebo ne?