Nečasova vláda si svojí činností stále říká o akty občanské neposlušnosti

S trochou černého humoru je možné napsat, že zemětřesení v Japonsku a revoluční hnutí v Africe a na Blízkém východu je pro naši vládu požehnáním. Média musí informovat i o celosvětových pohromách. Domácí průšvihový koncentrát se tak pořádně naředí.

Premiér Nečas teď aby všechno řešil. Topka a Veverky se proti Vondrovi bouří, chtějí ministrovu demisi. Nejvíce je slyšet Miroslava Kalouska. Nečas mu z Bruselu nepřímo vzkázal, aby se o Vondru příliš nestaral, sám prý má dost másla na hlavě.

Napadá mě, že všechno zlé by zde mohlo být k něčemu i dobré. Přece Vondra se při nástupu na ministerstvo holedbal, jak zatočí s korupcí v zakázkách, jak chobotnici oseká chapadla. Má příležitost prokázat, že nemluvil do větru. Je možno mu připomenout nejkřiklavější případy, k nimž došlo za Kalouskova náměstkování na obraně v devadesátých letech: nákup nefunkčních padáků stál život několika vojáků, mnohonásobně předražena byla modernizace tanku T 72 stejně jako štábní informační systém. Centrum Palladium na náměstí Republiky v Praze vyhlíží impozantně, ale dříve tu byla kasárna a jejich prodej developerské firmě prý provázela vydatná korupce. Říká hlas lidu.

Své pokání by Saša Vondra mohl doplnit zjištěním, jak to vlastně bylo s korupcí za ministryně Parkanové a náměstka Bartáka (později ministra). Zajímavé by byly i podrobnosti o zásahu ozbrojeného komanda Vojenské policie na Kavčích horách v České televizi.

Ale ať jsou vnitrokoaliční střety jakkoli ostré, nevěřím, že by hoši, co spolu mluví, dobrovolně opustili teplá místečka. Vláda svými skutky vyzývá drze a agresívně své občany k rázné odpovědi. Slibuje zdražování všeho možného. Aby prý byly prostředky na důchodovou reformu.

Nedávná protivládní demonstrace mohla být varováním – nestačilo to. V tomto týdnu ve velkém počtu protestovali zdravotně postižení, v sobotu vykročí rodiny s dětmi. Připravuje se další protivládní demonstrace na květen, odboráři nepokrytě hovoří o generální stávce. Jednu pamatuji – došlo k ní v prosinci 1989 a znamenala definitivní konec totalitního režimu.

Postrádám stále dostatečně silný hlas nejsilnější opoziční strany.