Německo usiluje o demokratickou Afriku

V Keni byl naposledy   v roce 1966 spolkový prezident západního Německa Heinrich Lübke, a to v době, kdy mezi oběma zeměmi se  vztahy pozitivně rozvíjely. Steinmeier  mohl půlstoletí poté konstatovat, že obě země jsou  úzce ekonomický propojeny. Jako  důležité evropské a africké  mocnosti  jsou přirozeným partnerem a uvědomují si, jakou nutností je řešit klimatické problémy. Přesvědčuje přitom Evropany, že dobrá budoucnost jejich kontinentu rozhoduje i o dobré budoucnosti Afriky.

        Zdůraznil, že ho především těší skutečnost, že právě Keni věje čerstvý vítr hospodářského rozvoje Afriky. Keňané potvrzují, že Afrika není jen kontinentem chudoby, konfliktu a migrace. Naopak žije dynamickým způsobem života, z kterého by si Evropané mohli vzít příklad. Podle německých expertů však nelze přehlížet, že zde hrozí nebezpečí teroru, který je doprovázen korupcí. Proto mnozí Keňané krom spokojenosti s ekonomickým rozvojem si přejí demokratizaci, která by tyto dva problémy pomohla řešit.

        Frank – Walter Steinmeier během své návštěvy v hlavním městě Nairobi nejprve jednal s prezidentem Uhuru Kenyattou a zástupci občanské  společnosti o aktuálních otázkách týkající se rozvoje této téměř padesáti milionové africké země . Jejich cílem bylo dát nový impuls dobrým vztahům mezi oběma zeměmi a budoucím úkolům, které je čekají. Navštívil i vzdělávací zařízení a setkal se při této příležitosti s hospodářskými představiteli. Zavítal i do severního regionu Turkanu s cílem seznámit se situací v tamních středicích kde jsou ubytováni uprchlíci, kteří  zde hledají asyl ze sousedních zemí.

        Téměř čtyřiceti milionový Súdán německý spolkový prezident navštívil poté,  aby podpořil politické změny, které zde byly nastoleny.  Německo a Evropa jak zdůraznil, podporují změny, který si zde vynutil lid. Předcházela tomu po tři desetiletí trvající vláda diktátora Omara al-Bašira nakonec doprovázená takovou ekonomickou krizí,  že chléb byl tak drahý, že lidé vyšli do ulic jej svrhnout.

        Spolková republika Německo zde sehrává pozitivní aktivní úlohu podporou civilní části přechodné vlády, která se starými vojenskými elitami to nemá vždy lehké. Především pomáhají   při formulování nové ústavy, která má vyřešit,  půjdeli o sekulární vládu. Dalším tématem je federální struktura země za situace, kdy v jednotlivých regionech stále vládnou staří guvernéři. Rozhodující však je, jaký vliv zde převládne, zdali Německo a Evropa odolají tlaku je ponechat   zemím arabského zálivu. 

Ty sice podporují legitimní ekonomické požadavky Súdánu, méně však jsou pro jeho demokratizací. Přitom předchozí diktatura byla hlavní příčinou ekonomického zhroucení země. Nositelem revoluce byly v Súdánu  především ženy,  oproti mužům, kteří tíhnou  k autoritativnímu vládnutí.

        Hlava    Německa navštívila Súdán naposledy před 35 lety. Spolkový prezident  sjednoceného Německa zdůraznil, že nyní zavítal  ve znamení solidarity a podpory zahájené transformace země. V Chartúmu vedl rozhovory s premiérem Abdallou Hamdokem a předsedou suverenní rady Abdel Fattahem Abdelrahmem Burthanem. Sešel se i s civilními reprezentanty, aby se seznámil  současným vojem a budoucími plány rozvoje země. Při této příležitosti navštívil   historické památky, které jsou po léta až do dneška  intenzivně prozkoumávány německými archeology.