Norská levice míří k vítězství

Do původně minoritní vlády konzervativců a liberálů vstoupili křesťanští demokraté v lednu 2019 a došlo tak k historickému průlomu, neboť Norsko mělo poprvé od roku 1985 většinovou středopravou koalici. V lednu 2020 naopak z vlády odešla Progresivní strana na protest proti rozhodnutí premiérky o repatriaci ženy spojované s teroristickou organizací Islámský stát. I přes ztrátu parlamentní většiny však koaliční kabinet konzervativců, liberálů a křesťanských demokratů pokračuje dál. Možnost, že Solbergová ve funkci setrvá i ve třetím volebním období je však stále méně pravděpodobná.    

Průzkumy agentury Kantar TNS uskutečněné ve dnech 1. – 7. září na reprezentativním vzorku 1686 resp. 2184 respondentů se shodují na vítězství labouristů v rozmezí 23,3 – 23,8 % hlasů. Druhé místo přisuzují vládním konzervativcům (18,6 – 19,4 %) a třetí příčku obsazují centristé (13,8 – 14 %). Ostatní strany jsou vesměs pod nebo lehce nad deseti procenty. Progresivní strana dosahuje na 10,9 – 11,1 % a oproti posledním volbám tak ztrácí více než čtyři procenta. Menší koaliční partneři ve vládě zůstávají na přibližně stejných číslech – liberálové 4,7 – 4,8 % a křesťanští demokraté 4,1 – 4,3 %.

Opozice v čele se Stranou práce disponuje 81 mandáty, a přestože i labouristé v průzkumech oslabují, roste popularita menších levicových stran a centristů. Všechny opoziční formace nalevo od středu zaznamenávají růst v řádu jednotek procent. Nejlépe je na tom Socialistická levice (8,9 – 9,5 %) následovaná radikálně levicovými Rudými (5,6 – 6,2 %) a Zelenými (4,7 – 5 %). V budoucím Stortingu tak může vzniknout středolevá majorita, která by odstavila od vlády pravici. Pro vstup do parlamentu je třeba překonat 4 % uzavírací klauzuli.

Norská politická scéna je velmi ideologicky přehledná, všechny strany mají politologicky přesné názvy, podle kterých je lze bezpečně identifikovat a zařadit na pravolevé ose. Typická je absence různých ad hoc hnutí bez jasného programu a ideologie a také faktická neexistence nacionalistické extrémní pravice. Nejvíce napravo je Progresivní strana hlásící se k libertariánství. Hlavní politický střet probíhá mezi labouristy a konzervativci, kterým sekundují agrárně zaměření centristé. Hodně uskupení osciluje kolem politického středu (centristé, liberálové a částečně i křesťanští demokraté, Zelení, labouristé a konzervativci). Čistou levicí jsou socialisté a Rudí, kteří se hlásí k myšlenkám komunismu.