Pomýlený Rakušan, stejně tak prezident a slabá Konečná

       Ministr Rakušan opakovaně s patřičným důrazem hlásal „Rusko je agresor“ a při dalším vstupu : „ Rusko je agresor“ a pak znova – celkem 10x. A dále použitím teze, že obdarováním agresora se mír nezajistí a … znova, že máme tu zkušenost se Sudety. Na to jen jednou a obecně konstatovala paní Konečná, že tomu předcházely jiné události – a to je na poukázání na zásadní rozdíl málo.

   Tak speciálně pro učitele dějepisu pana Rakušana po lopatě: V Sudetech útočil agresor na české domorodé obyvatelstvo – i hrdelními zločiny. Na Ukrajině naopak útočila dlouhodobě majorita, často reprezentovaná novodobými ukrajinskými fašisty v hitlerovském hávu a to nejen na Dombase a Luhansku. Na koho? - je zcela jasné: na menšinu ruské národnosti. Pikantní na tom je, že při adorování hitlerovských pohlavárů + Bandery, nechají vzadu v šuplíku ty tisíce mrtvých spoluobčanů, které ve čtyřicátých letech hitlerovská bota zašlapala do země. Vidět noční průvod ukrajinských novofašistů a jejich příznivců s pochodněmi, jak provolávají jméno Hesse a dalších (video mám), tak se musím podívat do kalendáře, jestli se náhodou nepíše rok 1933 nebo až 1939.

    Separace od Kyjeva a vyhlášení samostatných územních celků Doněcka a Luhanska byl neustálými útoky vynucený krok, kdy m.j. místní policie moc nekonala. Obě tyto aglomerace byly také předmětem t.z. mírových dohod Minsk 1 a Mins 2, ale ty se téměř vůbec nenaplnily. Korunu tomu nasadil v r.2019 jazykový zákon. K tomuto výčtu přidám ještě Krym, který měl i podle ukrajinské ústavy zvláštní postavení s vlastním vedením a také s právem na sebeurčení. A právě o takové postavení zpočátku obě samozvané republiky usilovaly, ale třeba jen zastavení vyplácení důchodů totální odtržení podtrhlo.

    Strašácké názory senátorky Němcové (co ta osoba od postu knihovnice přes politiku dokázala…. to pantofle … pardon klobouk dolů) nemají žádný relevantní základ. Netvrdím, že akce Ruska jsou mně po chuti, nesouhlasím s válečným stavem a u Ruska mně chyběl politický počin, jak se válce vyhnout (je nesmysl ovšem udávat jako příklad, jak to bylo za Brežněva a argumentovat tím dnes, co můžeme od Ruska čekat), ale to, co Němcová úmyslně nedělá je podstatné: podívat se na to, co násilným akcím předcházelo!! Konkrétně v diskutovaném tématu chybí zmínka, v jaké postavení se nacházela ukrajinská armáda. Téměř všichni, zvláště ty „strašilky“ jako je Němcová, se tomu konkrétnímu údaji vyhýbají.

Je sice málo informací, ale z popisu z února 1922 o průběhu zahájení ruských válečných operací vyplývá, že ukrajinská armáda byla ve stavu aktivace k útoku na samozvance – tedy časově kdo z koho a samozřejmě první má výhodu. Už jsem někde vzpomínal, podobná situace jako u jedné z největších tankových bitev v „Kurdském oblouku“, kde Rudá armáda Němce překvapila.Kdyby začali Ukrajinci, tak mrtvých by nebylo méně, jen na opačné, tedy na Doněcku a Luhansku a samozřejmě mezi civilním obyvatelstvem.  

  Realitě nejblíže byly a jsou názory pana Vondráčka, který nezavrhuje posílení armády a vůbec zvýšení bezpečnosti vně i uvnitř státu, ale vše musí být úměrné především ekonomickému růstu, který alfou a omegou nejen bezpečnostních aktivit. A k věci – stejně jako pan Vondráček, nevidím v střednědobém horizontu důvod útoku Ruska na střední Evropu, tak jak to dramaticky avizuje senátorka Němcová.

   Tedy na závěr otázka na pana Rakušana: líbil by se Vám stav, při kterém byste nemohl označit Rusko jako agresora, ale při kterém by byly větší ztráty na životech při situaci, kdy by ukrajinská armáda zaútočila jako první? Těch mnohem více mrtvých civilů ruské národnosti by Vám nebylo líto? A paní Konečná: dosti vysoko hodnotím Vaši schopnost cíleně argumentovat při sledování linky spravedlnosti a lidskosti; v této Partii jste však byla slabá. Tvrdší kritikové by se uchýlili k verzi, že jste selhala v zamýšleném důvodu, proč jste seděla proti českému „jestřábovi“ Rakušanovi.