Pražská hrdost?

Žádný rozumný člověk snad nepochybuje, že mezi 4% menšinou jsou zastoupeni inteligentní, pracovití a proto i úspěšní lidé. Každému rozumnému člověku musí být jedno, jak kdo praktikuje svůj sexuální život, pokud je vše v rámci zákona. Proto se ptám. O čem mně mají přesvědčit za využití pantomimy náznaky kopulačních pohybů a teatrální strkání jazyků do úst, byť na veřejnosti, tak přesto co nejméně oblečených a k sobě se tulících  lidí stejného pohlaví? Že k sexuálnímu uspokojení používají nemlich stejné tělesné pohyby a orgány jako heterosexuálové? To si o mě myslí, že to nevím? Vím to a proto takto odhozený stud na veřejnosti pokládám stejně jako naše zákony za úchylnost, neboť to u lidí může právem vzbuzovat pohoršení.

Stejně tak se dívám na herce Bílého divadla, kteří svoji jinak nelegální touhu se svlékat na veřejnosti umně skryli za divadelní představení, klidně i na náměstích, s lyžemi na nohou. Stejně tak vnímám slavné fotografy, kterým je narozdíl od šmíráků na koupalištích nevím proč dovoleno  pořizovat a vystavovat fotografie školou povinných děvčátek  a tím pádem dodávat potravu hladovým očím úchyláků uspokojujících se pohledem na ještě nevyvinuté ženské tělo.  Myslím si, že rozumné a tolerantní lidi není nutné jakýmkoliv průvodem, natož s exhibicionisty, přesvědčovat, že mají homosexuálové a lesbičky právo na svůj privátní intimní život. Nerozumnou a netolerantní část společnosti tímto počinem v žádném případě nepřesvědčí. Spíše naopak! Jelikož sám nepotřebuji, aby mne při nejintimnějších  projevech náklonnosti někdo pozoroval, tak netoužím po tom, abych se díval na jiné.

Průvod 4% menšiny pojatý, v jistém slova smyslu, jako praktická ukázka toho, jak to spolu dělají odchylně sexuálně orientovaní lidé, bych pozorovat nešel. Stejně tak bych nešel pozorovat stejně zaměřený průvod hrdých heterosexuálů. Vůbec bych se nedivil, že stejně civilizovaný postoj zastává  většina 4% menšiny, která určité intimní projevy náklonnosti považuje za ryze osobní záležitost. To samo o sobě svědčí o tom, že v homosexuální a lesbické komunitě je "personální" zastoupení lidí s nízkým prahem studu stejné, jako v komunitě heterosexuální. Jenom nevím, jestli je to pro obě strany důvod k hrdosti.