Především vláda je partou darebáků

Vezměme na chvíli radikální tvrzení Lubomíra Zaorálka jako pravdivé. A aplikujme ho na činnost vlády.

České průměrné mzdy jsou o několik desítek procent pod evropským průměrem. Jako s nuzáky, ve srovnání s evropskými státními zaměstnanci, vlády zacházejí s učiteli (přitom se každá politická strana před volbami zaklíná finanční pomocí školství), jako s nepotřebnými ťulpasy se vlády chovají k lékařům a zdravotnickému personálu (a tak lékaři a sestry raději odcházejí pracovat do zahraničí), jako s hnojem vlády nakládají s pracovníky kulturních zařízení (víte třeba, kolik bere univerzitně vzdělaný pracovník knihovny po dvaceti letech praxe? – měsíčně má asi čtyřdenní příjem ministra! – co kdyby pan Zaorálek zkusil za ty peníze žít?!). Přitom všechny vlády se vždy, ovšem jenom před volbami, dušují, jak finančně podpoří, vyřeší, dořeší… No zkrátka lžou.

Co ze Zaorálkova radikálního tvrzení, které jsme na okamžik vzali jako pravdivé, plyne především? Že neplatit učitelům, lékařům, zdravotnickému personálu, pracovníkům v kultuře, policistům… čili státním zaměstnancům slušnou mzdu – je darebáctví. Takové darebáctví uskutečňují vlády ČR po mnoho volebních období. Na tu poslední vládu, v níž volební lídr soc. dem. Lubomír Zaorálek účinkuje, to platí obzvláště.

Když vláda není schopna vládnout tak, aby občanům zajistila normální život, měla by přestat vládnout. Pro naši zemi totiž má význam nulový.