Proč nejásáme ???

       Jsem od přírody zvědavý člověk, a tak jsem nahlédl do relativně čerstvých statistických údajů Státního zdravotního ústavu. Například v jarní části loňské chřipkové sezóny překročila nemoc­nost na tuto chorobu úroveň, od které ji zdravotničtí odborníci považují za počátek epidemie – tedy mezi 1.600 až 1.800 jedinců na 100.000 obyvatel. Je zajímavé, že lékaři tomuto sdělení rozuměli a dokázali s ním pracovat.

 Dnes se ale vše počítá jinak. Na dříve po léta používaný podíl onemocnělých na 100.000 obyvatel se jaksi „zapomnělo“ a počítají se jednotlivé „kusy“. V úterý 31. března odpoledne údajně překročil počet nakažených tři tisíce, k tomuto datu zemřelo 24 lidí.

Aby byla loni vůbec vyhlášena chřipková epidemie, muselo onemocnět minimálně 1.600 lidí na 100.000 obyvatel, což je v přepočtu na jednotlivce 1.600 x 105 = 168.000 lidí. K loňskému 20.týdnu muselo být s těžkým průběhem onemocnění hospitalizováno na jednotkách intenzivní péče 617 pacientů a na jeho následky ve většině případů komplikované dalšími nemocemi ze­mřelo 190 lidí. Celkově to ročně bývá 1.500 až 2.000 lidí.

S touto situací jsme již po léta v podstatě smíření a překročí-li počet nemocných v průběhu epidemie určitý rá­mec, maximálně se omezí návštěvy nemocnic. Žádné roušky, žádné zastavení výrobních a ob­chodních procesů, žádné zoufalé karantény. Proč nás stát v minulosti nechal běžně trpět chřip­kovými epidemiemi a nezasáhl již dříve?

Jako značně podivný se mi jeví odklon od zavedené metodiky statistické evidence nemoc­ných. Dle dosud klasického způsobu evidence nemocnosti by letošní jarní „chřipková sezóna“ měla být výjimečně skvělá. Ale nikdo nejásá …

Václav Husák