Proč se mají dělat reformy?

Dovolte mi, abych se ještě krátce vrátil k uplynulému volebnímu roku. Všichni máme stále v živé paměti masáže ze strany pravicových stran, jak musíme začít reformovat, jinak skončíme jako Řecko, Irsko, Portugalsko atd. Prim v tomto směru vedl, a stále vede, nový subjekt na politickém nebi - TOP 09, s jejím ostříleným a všemi mastmi mazaným protagonistou M. Kalouskem. Proto si neodpustím sdělení významného slovinského filosofa a politologa Slavoje Žižka. Zejména je to poučné s ohledem na budoucí, ale i současnou, politiku levice: „Kdykoli nějaký politický projekt začne usilovat o radikální obrat, objeví se nevyhnutelné vydírání: ‚Tyto cíle jsou samy o sobě samozřejmě žádoucí, jestliže to však uděláme, mezinárodní kapitál nás bude bojkotovat, tempo růstu se zpomalí, a tak dále‘ … koho zajímá, že růst se zastaví nebo bude dokonce negativní. Což jsme snad neměli dost dlouho vysoké tempo růstu, jehož dopady na sociální organismus byly většinou pociťovány v podobě nových forem chudoby a vyvlastňování? Co kdyby tak byl negativní růst, který by se proměnil v kvalitativně lepší, nikoli vyšší úroveň života širších lidových mas? To by byl politický čin dneška - prolomit kouzlo automatického podporování existujícího politického rámce, vymanit se z vyčerpávající alternativy, kdy ‚buď přímo podporujeme globalizaci založenou na svobodném trhu, anebo děláme nemožné sliby v duchu magické formule, jak zařídit, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, jak spojit globalizaci se sociální solidaritou.‘“