Restituční causa Thienen-Adlerflycht a Serenyi IV.

4. díl: Serenyi von Kis Sereny II.*

Rudolf  hrabě Serenyi (1902-1954) – Vše pro zbrojní výrobu III. Říše

Rudolf Graf Serenyi se narodil 18. 10. 1902 v Lomnici u Tišnova. Zemřel 28. 04. 1954 ve Wessobrunnu v Bavorsku. Jeho manželkou byla Elisabeth svobodná paní von Ringhoffer, kterou si vzal dne 19. 11. 1925 v Praze. Elisabeth byla dcerou Franze svobodného pána von Ringhoffera, člena NSDAP od 01. 04. 1939 (č. leg.7079022). Tím, že si Rudolf vzal Elisabeth si velmi pomohl, neboť se stal členem dozorčí rady Ringhoffer  a. s., od roku 1935 spojeného podniku Ringhoffer-Tatra a.s., za války Ringhoffer-Tatra Werke AG. Kromě toho vlastnil velkostatek Dúbrava a Zboj se zámkem v okresu Snina v Prešovském kraji na Slovensku. Za války byl Rudolf říšskoněmecký občan a člen nacistické organizace NSV. (šlo původně o organizaci zabývající se zdravotní a sociální politikou. Později se měla podíl na selekci osob a “zbavování se zbytečných jedlíků”, což znamená, že se tato organizace podílela na vyvražďění desetitisíců mentálně a fyzicky postižených osob a tzv. sociálně nepřízpůsobivých osob). Za války nebyl ve Wehrmachtu, neboť byl označen za nepostradatelného. Internován byl hned v první den Pražského povstání dne 05. 05. 1945. Později byl odsunut do Německa spolu s celou rodinou.

S Elisabethou svobodnou paní von Ringhoffer měl tři syny: Franze-Gabriela (* 19.01. 1927, † v lazaretu Marktbreit dne 05. 04. 1945 na následky zranění v boji na západní frontě), Hanse-Karla (*08. 11. 1928 Praha - † 15. 3. 1993 Wien) a Antona Johanna (*31. 03. 1938 Praha). Všichni tři synové byli adoptováni od bezdětného Johanese Emanuela Viktora Marii (Hanse) svobodného pána von Ringhoffer na jméno Serenyi-Ringhoffer jako předurčení dědici dne 26. 05. 1943 (úředně potvrzeno 15. 11. 1943 Praha).

Johanes Emanuel Viktor Maria (Hans) svobodný pán von Ringhoffer (*03. 01. 1885 - † 31. 12. 1946 v internačním táboře Mühlberg an der Elbe). Za Rakouska-Uherska c. k. rytmistr. Před válkou byl Hans víceguvernérem Národní banky Československé, generální ředitel Ringhoffer-Tatra Werke AG. Do tohoto konglomerátu patřily závody v Praze (později vagónka Tatra Smíchov), Mähr.-Schles. Fahrzeugwerke A.G (Škoda Vagonka ve Studénce), Továrna na vozy v Kolíně (později Dukla strojírny), Severočeská vozovka a strojírna Česká Lípa (dnešní Bombardier Transportation Czech Republic) a také vsetínská Elektrotechnická továrna Josef Sousedík. Do rodinného konglomerátu patřil rovněž velkostatek Kamenice (Kamenice, Těptín, Kostelec u Křížků, Želivec, Štiřín, Řepčice, Velké Popovice, Petříkov, Lojovice) se zámky v Kamenici, Štiříně, Lojovicích (po pozemkové reformě rozloha 2257 ha), velkostatek Pyšely se zámkem, pivovar ve Velkých Popovicích atd. Předurčenými dědici většiny majetku se měli stát synové Rudolfa Serenyiho.

Za války měl Hans říšskoněmeckou příslušnost, stejně jako celá rodina Ringhofferů. Od 01. 04. 1939 byl členem NSDAP (č. leg. 7079023). Během okupace byl zbaven členství v NSDAP z důvodu, že ve své přihlášce neuvedl, že byl norským konsulem v ČSR a nositelem vyznamenání Čestné legie. Norsko bylo obsazeno nacisty dne 09. 04. 1940 (operace Weserübung) a Francie kapitulovala dne 22. 06. 1940 v Compiègne. Patrně to nepokládal za důležité.

Rovněž 2 dcery z 5 od jeho bratra Alfréda (*17.01.1880 Štiřín - † 06. 05. 1938) byly  členkami NSDAP – Leopoldina (*10 . 10. 1909 Smíchov - † 22. 08. 1976 Steinbach am Attersee), číslo leg. 7165226 od 01. 04. 1939 a Maria C h r i s t i a n e (*16. 09. 1918), číslo leg. 7209475 od 01. 04. 1939.

Zbrojní výroba za války byla velmi rozsáhlá, Tatra vyráběla nákladní automobily např. Tatra 81, Tatra T82, Tatra 111).

Ve Studénce závod byl v době německé okupace zcela podřízen potřebám německých říšských drah a přešel na jednostranně zaměřenou výrobu nákladních vagonů určených především pro potřeby nacistického Wehrmachtu k přepravě vojska a vojenského materiálu. Hlavním odběratelem nákladních vozů se pro vagonku v této době stal Reichsbahn-Zentral-Amt v Berlíně (RZA), dále armáda – Oberkomando des Heres (OKH), odebírající převážně lehké polní vozy a německé námořnictvo (OKM) s odběrem kotlových vozů.

Dále Ringhoffer-Tatra Werke AG vyráběl motory pro letadla nebo motory pro těžké obrněné automobily SdKfz 234 „Puma“. Rovněž vyráběl SdKfz 9 „Famo“.

To nepočítaje další výrobu civilního charakteru, např. tramvaje nebo automobily Tatra 57 B (Hadimrška) z kterého se vyvinul Tatra 57 K (Kübelwagen) pro Wehrmacht.

Za II. světové války Ringhoffer-Tatra Werke AG arizovala židovskou továrnu Rudolf Bächer z Roudnice nad Labem. Tuto strojírnu znáte všichni. Je to ta z filmu Marečku, podejte mi pero (Hujer, Hliník pro rychlejší orientaci).

Hlavní výrobní náplní továrny Rudolf Bächer byla zemědělská technika pro zpracování půdy a setí, tedy pluhy, kypřiče, kombinátory a secí stroje. Roku 1900 se podnik navíc rozšířil o novou ocelárnu, v níž se začaly vyrábět i vagónové nárazníky, tělesa pro lisy či ložiska. Rudolf Bächer zemřel v roce 1915. Závod podědilo jeho 5 dětí, kterým byla továrna nacisty zabavena a včleněna Ringhoffer-Tatra Werke AG.

Tři z těchto 5 sourozenců bylo nacisty následně zavražděno: Ing. Paul Jaroslav Bächer v koncentračním táboře Dachau dne 11. 10. 1944, Mila Bächer, provdaná Glässner, v roce 1944 v koncentračním táboře Osvětim a Franziska Brandl Nováková v Ujazdów, okres Zamość v Lublinském vojvodství, transport AAh, transport 375, v roce 1943.

Závěr: Rudolf Graf Serenyi, bratr Aloyse (1893-1957), strýc restituentky Isabelly Thienen-Adlerflycht, se aktivně podílel na rozsáhlé zbrojní výrobě III. Říše jako člen dozorčí rady Ringhoffer-Tatra Werke AG. Ostatně jeho synové se měli stát dědici. Rudolf Graf Serenyi spolu se svobodnými pány von Ringhoffer neváhal jít doslova přes mrtvoly arizací židovského majetku rodiny Bächerových, kteří byli následně zavražděni v Dachau a Osvětimi.

* Před každé slovo v textu patří slovo pravděpodobně. V rámci textu je vynecháno kvůli srozumitelnosti.

Příští díl: Sestry hraběnky Serenyi, sestry Aloyse, (1893-1957)