Rozhodnutí ministra Hegera je v neprospěch dětí

Dítě se nepochybně může stát součástí sobeckého kalkulu a v konečném důsledku za to může zaplatit nedůstojnými životním  podmínkami, které společnosti vyprodukují člověka s asociálním chováním, který ji v konečném důsledku může stát větší prostředky, než které za něho dává do dětských domovů. Navenek laskavému a moudrému ministru zdravotnictví jde prý o zvýšení jejich příjmů. Tyhle bulíky na nos může věšet sobě podobným z vládní trojkoalice. Pravda bude nepochybně taková, že  to co dětské domovy vyberou od ne-rodičů, o to jim dá stát méně ze svého rozpočtu. Je až s podivem, kde se v  lidech jako Heger bere touha přednostně tahat peníze  z kapes lidí s pokřiveným žebříčkem hodnot ocitajících se u sociálního dna. Odložit dobrovolně vlastní dítě může jen člověk bez citu, či IQ a nebo člověk žijících v podmínkách, které slušnou péči o dítě neumožňují.

Nezastávám se explicitně lidí, kteří se o své děti nechtějí starat. Zastávám se jen a jen dětí, které zplodili. Proto bych byl rád, aby ministr Heger přednostně hledal chybějící prostředky u lidí, kteří mají naopak tak mimořádný vztah ke své rodině, až mají pocit, že když neokrádají stát, že okrádají ji. Vyvrátit mi můj postoj argumentem, že plus mínus 50 miliard korun, o které vlast rok co rok  přijde díky korupci při zadávání veřejných zakázek, je dílem bezdětných lidí, mi nemůže. Stejně tak mi nemůže vyvrátit přesvědčení, že kdyby tyto peníze byly rok co rok investovány do veřejných zakázek, respektive pracovních příležitostí, že by bylo i méně dětí v dětských domovech. Bída dokáže probudit horší stránky lidské povahy, které ve slušné sociální situaci v člověku spí. Stejnou vlastnost jako bída má i moc. Pouze s tím rozdílem, že může mít na státní kasu mnohem horší vliv než lidé, které chce Heger poplatky donutit, aby alespoň finančně dostáli svým rodičovským povinnostem. Snad nemusím připomínat, že moc má i ministr Heger.