Skončí bojovníci na lopatkách?

Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS, Svaz) je bojkotován rozšiřující se množinou autorit centrálních – Senátem, v jednotlivých akcích prakticky i Poslaneckou sněmovnou, armádním ministerstvem, i autorit regionálních − pražským magistrátem, vedeními (samosprávami) některých krajských měst a obcí. Jde o postupně se rozšiřující bojkot zvenčí.

Některé oblastní organizace Svazu vyjadřují vážné znepokojení nad mnoha přetrvávajícími problémy v činnosti ČSBS, hlasují pro odstoupení vedení, vyjadřují nesouhlas s osobní účasti členů vedení na jejich pietních ad. akcích (nejznámější jsou akce v Lidicích a Ležákách). Jde o postupně se rozšiřující bojkot zevnitř.

Proč je taková situace? Protože vedení Svazu ( viz)¹ nedodržuje stanovy ČSBS. Dovolte, abych hlavní současné problémy Svazu co nejstručněji shrnul.

Informačně výrazné jsou centrální akce k významným historickým výročím. Organizuje je vedení Svazu, konají se pod jeho záštitou, účastní se ho opět převážně jen vedení. Zpravidla jsou veřejně kritizovány. Vedení Svazu porušuje stanovy tím, že na takové akce zve politiky, kteří tam nemají co dělat; mohou tam být jako diváci, avšak nikoliv proto, aby vykládali své aktuální politické názory na aktuální politické záležitosti kvůli své aktuální politické aktivitě v aktuálních volbách atp., byť s nimi vedení Svazu souhlasí. Na takových akcích mohou vystupovat jen ti politici, kteří jsou ve státních funkcích, nebo jsou poslanci atp., ať s jejich aktuálními politickými názory souhlasíme či nikoli, ale jde o politiky, kteří byli zvoleni v demokratických volbách a Svaz je demokratický a demokracii uznává − to je legitimní chování Svazu, jenž uznává politickou legalitu (viz stanovy Svazu). A hlavně: I tito politici se mohou na akcích Svazu vyjadřovat jen k tomu, jaký je smysl činnosti Svazu; jestliže Svaz bere záštitu nad určitou akcí, vystupující osoby musejí svazové regule dané stanovami Svazu dodržovat. Pokud nechtějí, ať hovoří jinde a jindy. Proto ať si své názory třeba o současném Afghánistánu, současné EU, o současném zapojení ČR do NATO či o současné vojenskopolitické situaci doma i ve světě atp. vykládají jinde.

Ať se vyjadřují k tomu, co třeba znamená současné vandalské poničení pomníku sovětským vojákům na Pražském hradě vzhledem k minulosti a její současné reflexi, k tomu, jaký je současný sudetoněmecký diskurz o Evropě vzhledem k minulosti a její současné reflexi, k tomu, jaký je současný politickoekonomický důvod tvrzení, že kupř. v pětačtyřicátém tehdejší Československo osvobodila spojenecká vojska, nikoli Rudá armáda tehdejšího SSSR a podobně. Takových témat, která přísluší Svazu v tom smyslu, že má ve vínku tradování odbojových tradic zejm. ze všech bojišť II. světové války a domácího odboje, jakkoli politicky zaměřeného, a kultivování těchto tradic, je nezměrné množství.

Neschopnost naplňovat ideovou podstatu stanov Svazu se projevuje i v tom, že vedení Svazu je schopno – bez schválení ústředním výborem, což je podle stanov nezbytné – udělit na jedné straně metál poslanci za KSČM Zdeňku Ondráčkovi, což vedlo k rozsáhlé dehonestaci Svazu kvůli jeho působení v pohotovostní jednotce SNB v listopadu osmdesátého devátého roku, a na straně druhé stejný metál stejné vedení, opět bez potřebného schválení podle stanov Svazu, udělí sudetofilovi Danielu Hermanovi, což však k rozsáhlejší veřejné prezentaci nevedlo. Vedení Svazu tak dělá, pro většinu členů i veřejnosti, jakousi vlastní zákulisní politiku, která, podle mého názoru, může vést jenom k jeho likvidaci.

Výrazným nedostatkem, v rozporu se stanovami, je neprůhlednost hospodaření vedením Svazu s movitým i nemovitým majetkem ČSBS; kupř. téměř polovina (v minulé roce sedmačtyřicet, v předminulém devětačtyřicet procent) ze státní dotace užívá vedení bez souhlasu a bez vědomí ústředního výboru, který má o hospodaření rozhodovat.

I v těchto případech je kolektivní řízení Svazu podle stanov nahrazeno osobním rozhodnutím předsednictva Svazu. Přitom předsednictvo Svazu a výkonný výbor odpovídají za šíření dobrého jména ČSBS, za správné, úplné a věrohodné hospodaření s finančními prostředky pro zabezpečení činnosti ČSBS.

Jaké je řešení? Celková personální obměna vedení. Jinak skončí bojovníci na lopatkách.

Samozřejmě, že činnost Svazu by měla být výrazně modernizována. Žijeme na konci druhé dekády 21. století: Hlavním nástrojem vstupování do veřejného prostoru, tedy zejm. prostoru mladých, je internet. Jenom kladení věnců a historizující proslovy málokoho z nich osloví. Svazovou činností má být aktivní tradování tradic protifašistického boje a odboje. Převažuje však pietní orientace; takové zaměření je pochopitelně správné − pieta by však převládat neměla. Kultivace tradic musí být aktuální – Svaz se musí umět v současných politických a ideových střetech bránit, vysvětlovat, objasňovat skutečné národní tradice, vždy zápasit proti jejich překrucování. A na jednostranné názory (viz třeba názory senátora Pavla Fischera), reagovat promptně a důsledně.

A na závěr kouzlo (snad) nechtěného − pochopitelně, že nové vedení, vedle toho, že by mělo dodržovat stanovy Svazu, mělo by být též všeobecně kvalifikované. Informační perlička: Nedávno jsem se bavil se členem vedení Svazu a povídám o Svazu, jeho činnosti, o činnosti jeho organizací v místech, se víc dovím z YouTube, než z centrálního svazového webu, to není dobře a dostal jsem fantastickou odpověď já nevím, co je jůtůb?, takže mi nezbylo, než reagovat chlapci, a s takovými fosilními znalostmi chcete kormidlovat toto občanské sdružení?

Předchozí poznámky jsem si pro širší veřejnost dovolil zformulovat jako člen ústředního výboru ČSBS. Chci také čtenáře ubezpečit, že více než čtyři tisíce členů, kteří zdarma a ve volnu pro Svaz pracují, jsou zpravidla slušní lidé a práce, kterou dělají, je důležitá. Účastnit se jí můžete v místech svého bydliště, informovat se o ní lze na webových stránkách jednotlivých oblastních výborů.

¹ https://bojzasvobodu.cz/elementor-818/