Slovník pro život - takový, jaký je: Smysl celých vět

      A automaticky jsme předpokládali, že smysl celých vět je předurčen významy v něm použitých slovníkových hesel. Ach, jaká to bláhovost. Je známo, že stačí přesunout čárku či důraz ve větě  - a neštěstí je hotovo. Smysl věty může být i protikladný. V čítankách bychom jistě snadno našli nejeden čítankový příklad [ srv. kupř.  "Stanovisko SPOLU: Jsou známi pachatelé praní špinavých peněz?" vs. "Stanovisko: SPOLU jsou známí pachatelé praní špinavých peněz!", atp.]

    Prostě tady citím dluh vůči čtenáři, protože jsem ho doposud neupozornil, na tuto krásnou záludnost češtiny. A tak začněme opět úvodním příkladem, pro který jsem sáhl hluboko do své paměti se záměrem vyburcovat vousatým vtipem pozornost čitatelovu na maximum. Bude toho potřeba.

     Je už pokročilý večer, starý cikán leží v posteli a nespí. Hudruje: "...Ja něbuděm robiť, aj keby som mal zdochnúť.....". A za chvíli poznova: "...Něbuděm robiť, aj keby som mal zdochnúť.....". Když už to trvá hodinu, jeho žena, která by ráda usnula, se ptá: "...čo vravíš, starký?...".

A ozve se "...vravím, že keď něbuděm robiť, tak zdochněm...". (konec vtipu)

   Pozorný čtenář si jistě všimnul toho, co já:

- že totiž komický ráz prvního sdělení a jeho podmíněná pravdivost, vyniknou ažpo otázce na jeho smysl a po upřesnění, kdy druhé sdělení teprve poskytne obecně platnou pravdu, tak jak ji mluvčí opravdu cítí

- že pokud se nikdo nedožaduje upřesnění, komičnost tvrzení se vytratí (protože chybí následně vyjevený pravdivý smysl věty pro srovnání a tak nevznikne žádný kontrast)

- a vytratí-li se komický nádech, pak povrchně uvažující lidé (navíc slovníka pro život neznaje) považují to první, v podstatě komické sdělení,  za konečné sdělení, hodné zbožštění.

Tento rys, (volně parafrázuji) vystihnul už Werich: "...je zajímavé, že hluboká pravda, pronesená s humorem, nikoho neosloví, ale blbost, blbost pronesená vážně, nutí i inteligenta k zamyšlení...", přičemž údajně doslova řekl „V humoru se blbost nedá schovat. Zatímco vážně řečená blbost může vypadat dokonce jako důvod k zamyšlení.“

     Uzavírám ( s ohledem na úlohu komiky v dalším příkladu) úvodní příklad s tím, že "...V humoru se blbost nedá schovat...." ale že humor je nástrojem, který umožní blbost rozeznat.

      Nahraďme příklad z minulosti příkladem z dnešního života: "...Jděte s tou vaší propagandou do pr*ele,“ zařval na premiéra Petra Fialu vlasatý muž a naštvaně odešel. 

„Přesně tohle je demokracie, že to můžete říct A NIC SE VÁM ZA TO NESTANE,“ podotkla komička Iva Pazderková....."

Toto se stalo na nějakém bezcenném předvolebním mítinku, jak jsem to opsal z médií: "Fialovu show rozstřelili naštvaní občané. Pazderková zuřila"

[https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Fialovu-show-rozstrelili-nastvani-obcane-Pazderkova-zurila-775339]

Nuže opětně by náš vyspělý čtenář neměl míti sebemenší potíže s tím:

- aby rozpoznal shodné i odlišné prvky s úvodním příkladem

- aby pochopil, kde je v tomto případě skryta komičnost sdělení komičky

- aby pochopil, že skutečný smysl této kódované věty je (což měla být druhá část sdělení na dotaz z publika):

 „Přesně tohle je demokracie, že to můžete říct A NIC SE NESTANE,“ podotkla komička Iva Pazderková....."

        Komický ráz původního sdělení by totiž vyniknul až tehdy, pokud by někdo komičce položil otázku, jak to vlastně myslí. A teprvě až by přidala větu s hlavním sdělením("A NIC SE NESTANE"), která má skutečně obecně platný smysl - pak by jistě svitlo každému, že ono "...A NIC SE VÁM ZA TO NESTANE..." neplatí obecně a samo o sobě ve srovnání s opravenou větou je komické.    

     V zájmu nezaujatosti připuťme, že to komička nemohla dosud vědět, protože zřejmě nikdy nebyla na soudním přelíčení ani s učitelkou Bednářovou, ani s panem Kelnarem, aj. Onomu vlasatému muži, který "...zařval na premiéra Petra Fialu...a naštvaně odešel..." se TAM nic nestalo, protože neohrozil pokračující lumpárny a protože NAŠTVANĚ ODEŠEL.

[Pro úplnost: - promiňte, trošičku se mi příčí, uznat za platnou jakousi hypotetickou námitku čtenáře, že třeba, třeba... "Iva Pazderková je zoufalá z řádění vládní koalice SPOLU a zvolila formu doprovodu Jeho Excelence FiJalovosti, aby mohla pomocí těchto jazykových jinotajů sdělit národu své skutečné názory a popř. později očekávat vděk za tuto skrytou dizidentskou, vysoce záslužnou činnost"]

Co k tomu dodat závěrem? 

    Předčasně zmoudřelá blondýna v roli komické tentokrát zjevně záměrně skryla komický ráz svého projevu, aby vydráždila posluchače s citem pro češtinu k hledání toho, kde zmizela komičnost sdělení a kde je pravý smysl věty. A tak nejeden takový hloubal dospěl k závěru, že: 

„Demokracie je, když můžete cokoliv říci a A NIC SE NESTANE".

Důkazy místo slibů? Důkazem všeobecné platnosti je záplava kritických článků (nejen na tomto webu ale všude na sítích), k nepřebernému lhaní politických "špiček" a plundrování státní kasy, kdy jen zlomek peněz slouží potřebnému účelu naší společnosti. Závěr je jen jeden: A NIC SE NESTANE. 

    Měly by si to dát do předvolebních programů všechny strany, které se programově k demokraci hlásí (Myslím že copyright na toto sdělení je nemusí strašit). Dají tak voličům pravdivé svědectví, co si myslí o jejich názorech. Ať si občan říká co chce, vláda na to kašle a udrží se lží a ignorancí u plných koryt bez ohledu na to, co si kdo říká:

„Demokracie je, když můžete cokoliv říci a A NIC SE NESTANE".

    Nedosti na tom. Pravdou by se šetřit nemělo. Ve všech osnovách našeho vzdělávacího systému, od první třídy základní školy aź po pravidla pro psaní habilitačních prací docentů, by neměla tato věta chybět!

„Demokracie je, když můžete cokoliv říci a A NIC SE NESTANE".

     A co ale teď s ústavou?  To Iva Pazderková nedomyslela, když vypustila na dvůr kanára, o kterém si dosud myslela, že neumí létat, když žil doteďka v kleci.

      Podobných, živých, z jazykovědného hlediska velmi zajímavých významových posunů celých vět, bez ohledu na nezměněný význam na první pohled určujících podstatných jmen a sloves(srv. demokracie, nestane) si jistě v médiích vážený P.T. čtenář  najde nemálo sám.