Smlouva s ďáblem

 Při hodnocení evropské politiky byl „Pakt o neútočení…“ vynuceným krokem ze strany SSSR, vycházel ze situace, která na konci třicátých letech minulého století panovala v Evropě. Meziválečná Evropa byla ve znamení nástupu fašismu v Itálii, v Německu, ve Španělsku, v Maďarsku. Evropu v té době ovládla politika usmiřování (appeasementu) k požadavkům Německa, zejména ze strany Velké Británie a Francie. Ve Španělsku byla krvavým fašistickým pučem odstraněna demokraticky zvolená vláda za pomoci Německa, Itálie a za přihlížení a nečinnosti Francie, Velké Británie, které pod záminkou neutrality, ale zejména ze strachu z demokratického vývoje ve Španělsku svou politikou umožnily vítězství fašismu ve Španělsku. Politika Británie a Francie otevřela Německu cestu k připojení Rakouska (1938). Také Itálie využila situace a vyrazila v dubnu 1939 za svou kořistí do Albánie.

Výrazným místem usmiřování západních politiků s nastupujícím fašismem se stal Mnichov v září 1938. Francie a Anglie zde ustoupily požadavkům Německa vůči Československu. Československo doplatilo na svou důvěřivost k politice Francie a Británie. Je nutno také připomenout, že na mnichovském porcování Československa se přiživilo vedle Německa i Maďarsko a Polsko. Zejména Mnichov otevřel cestu Německa na Východ. Z vývoje událostí bylo zcela zjevné, že další obětí bude Polsko a následně poté i SSSR a to vše za nečinnosti, či usmiřování Francie a Británie s Hitlerem. Právě po Mnichovu a obsazení Československa si Stalin si stále více uvědomoval, že na západní politiky se nemůže spolehnout a začal jednat…. V létě 1939 neúspěšně skončila jednání mezi SSSR, Velkou Británií a Francií, asi tehdy se začala rodit ona dohoda SSSR s ďáblem.  

Při hodnocení tohoto „Paktu o neútočení...“  je třeba připomenout, že i samotné Polsko, mělo s hitlerovským Německem smlouvu o neútočení z ledna 1934 a ještě v lednu 1939 probíhala intenzivní jednání mezi samotným Hitlerem a ministrem zahraničí Polska o vzájemném postoji vůči SSSR. Tato jednání zákonitě musela ještě více vyhrotit už tak napjaté vztahy mezi Polskem a SSSR.

Po německé provokaci kolem vysílačky v Gliwici, Německo 1.září 1939 vtrhlo brutálně do Polska, které se rychle zhroutilo. Velká Británie a Francie jen pasivně přihlížely. Na západní frontě byl pověstný klid…. Následně 17. září začal SSSR obsazovat východní části Polska, tedy území bývalé Ukrajiny, Běloruska, které byly až do Brest-litevského míru (3.3.1918) a sovětsko - polské války (1920 - 1921), součástí tehdejšího carského Ruska.

„Pakt o neútočení…“ mezi Německem a SSSR, byl tedy jen logickým důsledkem předválečné situace v Evropě. Byl pokusem SSSR oddálit válku s Německem, SSSR nebyl na válečný konflikt připraven, což ukázala i válka s Finskem v listopadu 1939. Obdobně na válku nebyla připravena ani Velká Británie a Francie, následný vývoj války na západní frontě na jaře 1940, byl toho dokladem. Byl to nakonec Sovětský svaz, který nesl od června 1941 hlavní tíhu německé agrese v Evropě.

Jakékoliv pokusy znevážit hrdinství příslušníků Rudé armády, nebo dokonce dát rovnítko mezi agresora a oběť, je urážkou všech obětí fašismu. Dějiny nikdy nebyly černobílé, …

Přemysl Votava