Snahu vyznamenat bratry Mašíny považuji za politický omyl

V žádném případě nezpochybňuji fyzický odpor vůči  otevřenému agresorovi. A právě proto nemám pro všechny prostředky bratří Mašínů, které  proti  totalitnímu režimu použili, pochopení. K útěku do svobodného světa potřebovali důvod, dobrou fyzickou kondici a zbraně proti oficiálním strážcům železné opony. S tvrzením, že k tomu všemu potřebovali peníze a proto měli oprávnění zavraždit pokladníka, který převážel výplaty, se nemohu ztotožnit. Pokladník v žádném případě nebyl agresor a už vůbec ne ozbrojený strážce totalitního režimu. Za kopečky uteklo statisíce našich občanů. Součástí jejich útěku nebyly statisíce zavražděných, kteří převáželi mzdy. Tím chci naznačit, že to šlo i jinak. A kdo jiný to měl  zvládnout jinak, než fyzicky zdatní a vojensky erudování bratři Mašínové. Že si to rozdali s pohraničníky bylo  v pořádku. Že si to rozdali s nevinným civilistou a se svázaným zajatcem v pořádku není.  Každý, kdo tuto kaňku v jejich minulosti bude obhajovat,v horším případě ji předkládat jako vzor hodný následování, dává do rukou jejich následovníků v boji  za svobody nepřehlédnutelnou míru legitimity k násilí na civilním obyvatelstvu. Záměrně píši svobody, neboť si samozvaní ochránci státních zájmů na celém světě vykládají boj za svobodu podle toho, jak se jim to zrovna hodí. I Breivik je přesvědčený, že nelze jeho vraždění civilistů považovat za kriminální čin. Bohužel nebude sám.

Rozdílně si boj  za svobodu vykládají i jednotlivé státy. Proto vznikly mezinárodní konvence, které zabíjení lidí z právního hlediska odlišují, aby mohli být lidé, kteří si myslí, že si ve své zemi mohou dělat co chtějí, potrestáni. Jsem přesvědčený, že vraždění civilistů a zajatců je z hlediska mezinárodního práva trestné. A že bylo trestné i v době, kdy  bratři Mašínové a jejich kamarád Milan Paumer utíkali za kopečky. Nepochybně se s mým názorem každý neztotožní a přesto si dovolím na podporu svého názoru předložit ještě jeden argument. 

Kdyby bratři Mašínové s Milanem Pauerem k útěku, jehož  cílem bylo vstoupit do armády USA a bojovat proti komunistům, unesli letadlo a ve vzduchu váhajícímu pilotovi dodali argument v podobě zastřelení pasažéra, aby bylo  jasné, že jsou ochotní jít za svým "svatým"cílem i přes mrtvoly, byli by to pořád hrdinové hodni státního vyznamenání? Jestli někdo z jejich obhájců namítne, že  by to bylo něco jiného, pak se musím ptát. A v čem? Vražda nic netušícího pokladníka a svázaného příslušníka SNB je narozdíl od vraždy pasažéra letadla hodna státního vyznamenání? Jak by jste to, čistě hypoteticky,oživlým mrtvolám zdůvodnili? Za pozornost stojí i samotné výroky bratří Mašínů. Ctirad vraždu účetního Rošického zdůvodňuje tím, že dělal to samé co komunisté. Prý koho zajali, toho pak popravili. Fakt, že ho bolševik propustil z jáchymovského zajetí  ho usvědčuje ze lži. Dalším rozporem v jejich antibolševické zásadovosti je přijmutí státního vyznamenání ve formě plakety z rukou tehdejšího premiéra Topolánka. Copak nevěděli, že se na bolševické vojenské škole učil, jak jim při obraně socialistického tábora, v přeneseném slova smyslu, zakroutit krkem? Byl by Toplánek zásadový i tehdy, kdyby zavražděný účetní byl členem jejich rodiny?

Ne, tyhle lidé si jakékoliv státní vyznamenání nezaslouží, pokud by jim nebylo propůjčeno jen za to, že utekli. Pak ale musí být propůjčeno všem emigrantům. A na nás, kteří jsme v sobě nenašli dost odvahy opustit své rodiče a sourozence, dál tahejte bič. Touto větou chci všem co o nevyznamenání Mašínů mluví jako o nevyrovnání se s minulostí vzkázat. Chovejte se k občanům tak, aby už nikdy neměli důvod považovat svou vlast a jeho občany za nepřítele. To by mělo být hlavním posláním politiků a ne glorifikování těch, kteří si skutečného nepřítele "spletli" s nevinným civilistou.