Sportu zdar

Logicky vzato, naši sportovci jsou vychováni v našich sportovních klubech za finanční podpory českého státu a pokud se z nich stanou hvězdy a vydělávají velké finanční částky v zahraničí, měli by platit daně v ČR. V praxi je tomu zpravidla jinak. Pokud je totiž sportovec podle mezinárodní smlouvy tzv. „daňový nerezident“, který netráví více jak 183 dní v roce v ČR a nemá na území ČR bydliště, platí daně ze zahraničních příjmů v zemi, kde provozuje sport.

Nechtěl bych se tímto blogem dostat do pozice slavného projevu Miloše Jakeše, kdy záviděl kdysi platy našim umělcům, ale přesto jsem zkusil pro příklad udělat hrubý součet ročních příjmů pro necelých padesát našich hokejistů v NHL a vyšla celkem slušná sumička - 670 miliónů dolarů. Takový roční obrat může u nás závidět i ČEZ. Další část našich hokejistů působí v Rusku, kde jsou výdělky menší, ale přesto velice lukrativní. Nemluvím o dalších sportovcích, kteří žijí v zahraničí a neplatí u nás daně, jako jsou fotbalisté, tenisté atd. Odhad všech přímů našich sportovců v zahraničí je kolem 1,5 miliardy dolarů, tedy asi 30 miliard Kč.

Pokud chceme postavit na mistrovství světa v hokeji nebo fotbale tým, který bude mít naději na úspěch, bývá často velký problém hráče ze světa poshánět. Pokud při mistrovství uspějí, jejich bonita stoupá a jejich platy jsou pak v zahraničí ještě vyšší. Český stát z toho pak má pouze hrdost z našich „zlatých kluků“, které vychoval, ale bohužel tito vysmátí kluci mu už nikdy nic nevrátí.

Vím, že není síla ani vůle v této zemi na tomto systému něco změnit, mezinárodní smlouvy jsou nezlomné, ale je v této oblasti opravdu vše v pořádku?