Stabilně socialistická Albánie

Socialisté versus demokraté

Socialistická strana (PS) získala 48,7 % hlasů a udržela si všech 74 dosavadních mandátů ze 140. S pohodlnou nadpoloviční většinou tak může pokračovat v jednobarevné vládě. Oproti volbám z roku 2017 ještě získala skoro půl procenta navíc. Socialisté ovládli střední a jižní regiony, zatímco hlavní opoziční formace, pravicová konzervativní Demokratická strana (PD) v čele s L. Bashou, uspěla v severní části země. PD obdržela 39,4 % a 59 mandátů; polepšila si o 13 křesel a více než 10 % hlasů, avšak na vítězství to nestačilo. Demokraté tak stráví v opozici už dvanáct let, pokud vláda vydrží celé funkční období. Do parlamentu pronikly ještě dvě malé formace levého středu – Socialistické hnutí pro integraci (LSI) se ziskem 6,8 % hlasů a 4 křesel, vzniklé secesí od PS v roce 2004 a Sociálně demokratická strana Albánie (PSD), která dostala důvěru 2,2 % voličů, což odpovídá třem poslancům.

Cíl všech stran – vstup do EU

Voliči vybírali celkem z dvanácti subjektů a koalic, přičemž Demokratická strana kandidovala v alianci s dalšími dvanácti malými uskupeními pravého středu. Socialisté šli do voleb samostatně, ale umožnili umístění některých politiků spřátelených stran na svoji kandidátku. 140 poslanců bylo zvoleno v poměrném systému s jednoprocentní uzavírací klauzulí. I přesto se do Národního shromáždění dostaly pouze čtyři strany, což je důsledkem bipartijního systému, kde spolu soupeří dvě silné formace na ose levice-pravice. Přestože se obě hlavní strany liší v mnoha programových bodech, na směřování země do Evropské unie se shodují.

Nový volební zákon

Rok před volbami došlo k významným změnám volebního systému doplněním několika článků ústavy. Opozice obvinila socialisty ovládající parlament z porušení dohody o volebním zákonu, na které se s nimi dříve dohodla. Ti oponují, že ke změnám došlo v důsledku poptávky veřejnosti, jež si žádala možnost preferenčních hlasů na kandidátkách. Opuštění starého čistě albánského způsobu volby znamená přechod k osvědčenému volebnímu systému fungujícímu v několika dalších zemích EU, např. v Nizozemsku, Slovinsku a Chorvatsku.