Stav blbečků v Čechách, na Moravě i Slezsku

V úvodu použiji nepříliš známou definici Járy Cimrmana uveřejněnou v časopisu Epocha v poznámce nazvané „Sbírka moudrostí z ulic mocnářství“:

„Blbeček je hodný, pracovitý a odpovědný člověk, který si konečně uvědomil, že je vůl.“

A protože Cimrmanův přístup k filozofickým pojmům byl veskrze dialektický, obohatil tuto vědní disciplínu ještě o pojem chytráka:

„Chytrák je většinou zlý, líný a neodpovědný člověk využívající „blbečky“ k zajištění svého blahobytu.“

A nebyl by to Jára Cimrman, jak ho všichni známe, aby nám také rovnou nenaznačil, kdo kam patří. Z jeho na několik stránek dlouhého seznamu „blbečků“ vyjímáme alespoň pár ukázek:

„Sedlák, čeledín, zedník, tesař, truhlář, sedlář, povozník, tovární dělník, maloobchodník, materialista, krejčík, … zde 132 dalších profesí vynechávám - … ponocný, pohodný a metař.“

Seznam chytráků je však překvapivě krátký:

„Veškerá šlechta, vrchnost a státní úředníci.“

Samozřejmě, že takovéto v podstatě jednoznačně politické vyjádření nezůstalo bez následků. Představitelé vídeňské školské správy, kde Jára právě učil na dívčí škole, se rozhodli Cimrmana degradovat, a tak ho z postu pomocného učitele na šest měsíců převedli na funkci prostého učitele.

I když my už žijeme v jednadvacátém století, duševní odkaz českého Velikána ducha je stále živý. Jen seznam „blbečků“ se početně rozrůstá. Podle statistických údajů jedna třetina práce schopných a práce ochotných občanů živí všechny ostatní. Nejméně polovina z nich jsou „chytráci“. Mnozí z nich nikdy nepracovali, nepracují a pracovat nebudou, ale žijí si často mnohem lépe, než „pracující blbečkové“.

Jó, to je tak, když jsme si zavedli všeobecné volební právo, a tak nepracující většina prostřednictvím voleb vydírá pracující menšinu. Jak dlouho to tak ještě necháme?

Zvolejme tedy spolu s Járou Cimrmanem: „Již vzhůru blbečkové této země !!!“

Pojednání sepsal samozřejmě také blbeček Václav Husák