Supi se slétají na zadluženou Sazku

Mám hravou povahu. Občas jsem si zašel vsadit nevelký obnos – dvacet, padesát, někdy i stovku. Rád jsem prožíval lehké vzrušení ze hry a přitom si říkal, nu což, když nevyhraji, alespoň přispěji na sport a tělesnou výchovu.

Ocenil jsem roli Sazky při vybudování haly ve Vysočanech. Na druhou stranu, bylo zcela pochopitelné stanovisko tehdejšího premiéra Vladimíra Špidly, který odmítl poskytnout při výstavbě haly finanční záruky ze strany vlády. Ředitel Sazky Hušák na to reagoval klackovsky a velikášsky – odmítl pozvat Špidlu na slavnostní otevření haly.

Nad Hušákovým velikášstvím jsem se pozastavil ještě jednou. To jsem si přečetl zprávu o výjezdním zasedání představenstva Sazky někde hrozně daleko, snad až na Novém Zélandu. No, jen abyste nezkrachovali, říkal jsem si.

Podobně jsem zauvažoval při čtení zprávy o Hušákově haciendě na Korsice nebo Sardinii. Zhlédl se asi v některých politicích a šoumenech, co si oblíbili Floridu.

Sazka se zaručenými příjmy ze sportovních sázek a další loterijní činnosti zkrachovat samozřejmě nemůže, nebo by alespoň neměla, při stálém státním dozoru. Spočítal jsem si čistý příjem z hry Sportka, už po odečtení výherní jistiny: asi 730 miliónů korun ročně! Přitom jsem bral za základ výpočtu současný nižší objem sázek, způsobený absencí terminálů v trafikách.

Celkový příjem Sazky z veškeré loterijní činnosti ovšem musí být daleko vyšší. Stačí si uvědomit, že pořádá hry jako Šťastných 10, Keno, a mnohé další, vydává a prodává stírací losy.

Napadlo mě, že by nebylo špatné Sazku znárodnit. Znárodnění přece není sprosté slovo, ikdyž někteří pravicoví liberálové to takto vnímají. Dokonce by to mohl být – spolu se zdaněním hazardu – vhodný programový motiv pro některou politickou stranu z levicového spektra.