Svět se zbláznil

Jako každý člověk, který aktivně sleduje politiku v České republice, občas zabrousím na diskusní fóra. O tom, že se vždy ocitnu krátce na válečném poli, nemůže být sporu. Na co ale chci ve svém článku upozornit a co mě doslova k psaní vyburcovalo, jsou levicové tendence u pravicových diskutérů. O co přesně jde? Pravicový volič by dle své ideologie měl vyznávat osobní svobodu a řadit ji nad zájmy společnosti. V devadesáti procentech případů se s takovým chováním a vystupováním skutečně setkáme. Ne zřídka je následováno výbuchy zloby a sprostých urážek. Vždy se dozvím koho a jak svými požadavky o spravedlivější společnost omezuji, že jsem socan, levičák, „socka“ a tak dále.

Každé pravidlo ale musí mít zákonitě výjimku. Česko zmítá krize ve zdravotnictví a lékaři vzali individuální svobodu do svých rukou, rozhodli se, že se nechají vést neviditelnou rukou trhu. A přesto byli jejím největším zastáncem napadeni. Ale on není sám! Je mohutně podporován pravicovými politiky i diskutéry, kteří ve své horlivosti přešlápli na druhou stranu od své původní ideologie a ani si to nestačili uvědomit, panáčci. Chudák doktor řídící se základní neoliberální poučkou – volným trhem,  je následně označen pravicovými intelektuály za vyděrače či teroristu. Paradox první.

Nejen  v medicíně shledávám bláznovství. Dalším příkladem je návrh nové penzijní reformy. Jak se postupovalo? Nejdříve se snížily odvody do průběžného systému, aby se časem s hrůzou zjistilo, že nevybrané peníze na důchody opravdu,  ale opravdu nejsou vybrány a překvapivě i chybí. A tak se dalo pár chytrých hlav dohromady a řekly si: „Dost!“ (A není náhodou, že to byly ty samé makovičky, které snižovaly odvody.) „ V budoucnu nám hrozí nedostatek prostředků na důchody,“ oznámily nám. Museli bychom se pravděpodobně zadlužit a není tedy žádný důvod, proč se nezadlužit již nyní. Tím to celé, ale bohužel neskončilo. Našla se možnost, jak získat další prostředky: Sjednocením sazby DPH na 19%. Matně si vzpomínám na varování modrými billboardy před zvyšováním daní od ČSSD, na sliby, které hlásaly pohádky o nezvyšování daní. Pravicové strany chystají zásadní zvýšení daní u základních potravin, léků, nájmů, ač před zvyšováním daní sami varovaly. Paradox druhý.

Korupce ovládla Českou republiku. Být naše situace z laciného filmu, popadali bychom se za břicha a s klidným srdcem sledovali děj. Není tomu tak. Vláda se ve svém počátku vymezila jako rozpočtově zodpovědná a bojující proti korupci. Teď se vážně musím zasmát – trpce a ironicky. Jak je možné, že firma ovládaná členy rodiny ministra dopravy, získává veřejné zakázky, které jsou v demokratických zemích určeny pro městskou policii, na kterou údajně peníze nejsou? Jak je možné, že bývalý ministr životního prostředí mluví o nadhodnocení zakázek o 3 miliardy? Že ministr obrany nechal navýšit smlouvy při evropském předsednictví o stamiliony? Že je ministr vnitra spojován s neprůhledným vedením pojišťovny VZP? Protikorupční vláda má své čtyři ministry namočené ve střetu zájmu či korupci. Paradox třetí.

Svět se zbláznil. 1, 2, 3…