Ukrajina: Chtějí, abychom si zvykli na smrt

Ne. Nezvykneme si na to. Pokud bychom to totiž považovali za normální, tak to brzy čeká i nás. A čím blíž k nám tato hrozba bude, tím bude potřeba hlasitěji a častěji říkat: Je to vaše vina, vy máte na rukou krev!

Komu to říkat a čí je to vina? No přece říkat to těm, co k těmto masakrům mlčí a je to vina těch, co používají dosud nevídaným způsobem dvojí metr. A to je celé současné eurounijní vedení i jeho česká filiálka. A je třeba jmenovat: Rompuy, Schulz, Ashtonová, Merklová, Hollande, z "našich" Zaorálek, ale i Sobotka, Zeman. (Nestačí být umírněným mezi jestřáby, když nastoupilo takové zlo, je potřeba se ozvat.)

Kdo si myslí, že přeháním, nebo příliš podléhám emocím, tak ať si na chvíli představí, že by na mistrovství světa sudí pískali zápas s tak frapantním použitím dvojího metru, jak to pískají výše uvedené dámy a pánové z eurounijního vedení na Ukrajině. To by bylo zlomených noh i vazů, ukousnutých uch, rozbitých hlav...

Proč to všechno? Hraje se několik her současně. Někteří chtějí využít toho, co se děje, k historické revanši, k likvidaci všeho "pokrokářského". Vidí příležitost k restauraci starých pořádků. Jiní (co si nakradli a neumějí přestat krást) vidí cestu do "překrásného světa" pod nadvládou oligarchů – Ukrajina je přece nádherný příklad, jak to jde. Za to přece pár stovek mrtvých (tisíců, desetisíců...?) zde (i jinde, třeba u nás?) stojí.

A jiní (zpravidla dobře zmonitorováni globálním špiclováním a dosazením nejen za věrnost) si dělají iluze o tom, že Amerika zase všechno vyřeší. Jenomže tato hra už končí. Začala jiná hra.

Nikdo už se nebude dívat na "ty nahoře" jako na někoho, kdo by si zasloužil úctu. Jsou to stejní darebáci jako ti, co před sto léty vedli svět do války. Ale tentokrát jim to neprojde.