V oblasti veřejné správy ČSSD požaduje dokončit a zprovoznit její plnou elektronizaci a připravit odpovídající doprovodnou legislativu.

Hlavními diskutujícími byli místopředsedové strany a stínoví ministři Marie Benešová a Jiří Dienstbier a stínový ministr průmyslu a obchodu, ostravský primátor Petr Kajnar. Ten velmi zaujal podrobným vysvětlením zkušeností a úspor v řádu desítek milionů při elektronizaci veřejné správy v Ostravě.

Zaujali i další hosté. Ředitel Transparency International David Ondráčka nepotěšil přítomné prognózou, že pokud vláda přežila dosavadní průšvihy, přežije i zbytek volebního období. Navrhl sociální demokracii, aby se plně připravovala na vládnutí od roku 2014. Docent Pavol Frič z Fakulty sociálních věd UK uvedl, že podle jeho názoru korupce metastázuje v podstatě všude, i na půdě ČSSD. Svůj příspěvek zakončil větou: „Pokud sociální demokracie nepřipustí existenci korupce také ve svých řadách, lidé jí neuvěří, že to s protikorupčním bojem myslí doopravdy.“ 

Kabinet Petra Nečase je od svého vzniku označován koaličními politiky a spřízněnými sdělovacími prostředky jako vláda rozpočtové odpovědnosti a boje s korupcí. Rozpočtovou odpovědnost dnes nechme stranou. Pokud jde o boj s korupcí, pak se vláda v korupčních kauzách přímo utápí. Stačí zmínit aféru exministra Drobila, Vondrovo PromoPro a úplatkářství Víta Bárty u Věcí veřejných. Čistý nezůstal ani knížepán, sám to přiznal.

Sociální demokracie tedy má představu, jak bude postupovat proti korupci. Má ale jasno, jaké si zvolí spojence? Z nejvyšších pater strany dosud vždy zaznělo, že určitě nikoho ze stran vládní koalice a určitě ani komunisty, to s odvoláním na stále platné Bohumínské usnesení z roku 1995. Spíše váhavě se hovořilo o lidovcích a Zelených, nebyli zmiňováni Zemanovci, Suverenita ani jiné menší strany.

Mám za to, že boj s korupcí představuje tak závažný problém, že žádný potenciální spojenec se z tohoto boje nemá předem odmítat. Například i mezi občanskými demokraty jsou slušní politici typu Evžena Tošenovského nebo Bohuslava Svobody. Bohužel, v této straně jsou i ideologičtí zaslepenci typu Petra Tluchoře či Borise Šťastného, a těch je víc.

Ze stejného hlediska je možno pohlížet i na komunisty. Jiří Dolejš nebo Pavel Kováčik jsou moderní levicoví politici a těch je, domnívám se, v dnešní KSČM dostatek. Protipól představují lidé typu Marty Semelové. Ani těch asi není zanedbatelné množství. Bohužel, odvolávky na Bohumínské usnesení míří právě na tuto část.

Ostatně, kdo dnes ještě ví, o co přesně ve zmíněném usnesení šlo? Potvrzovalo platnost rezoluce hradeckého sjezdu sociální demokracie (1993) o nepřípustnosti jakékoli spolupráce s extremistickými organizacemi. Těch bylo vyjmenováno sedm, mezi nimi i KSČM. Jde tedy v podstatě o osmnáct let starý dokument. Vzhledem k vývoji celé společnosti a politických stran samotných se usnesení jeví opravdu jako značně vyhaslé.