Vláda národní záchrany by měla mít absolutní prioritu při Sobotkově jednání na Hradě

O čem se bude hovořit, je možno se pouze dohadovat. Nevylučoval bych možnost, že Klaus nadhodí případnou spolehlivou sněmovní většinu velké koalice ČSSD + ODS. Ta by vyřešila rovněž problémové soužití pravicové Sněmovny a levicového Senátu. Prezident by se tak už nemusel zabývat trvalou koaliční krizí, která jinak nejspíše znovu propukne na podzim po dalším a dalším vážném varování ze strany Věcí veřejných a při schvalování státního rozpočtu na příští rok.

Sobotka by zase měl prosazovat už nejednou deklarovaný požadavek předčasných parlamentních voleb. Může se opřít o skutečnost, že vládě Miroslava Kalouska a Petra Nečase věří podle posledních průzkumů snad dvanáct, ale spíše ještě méně procent občanů. Okřídlený termín prokorupční a zločinná vláda se již docela vžil a stačil k tomu pouhý rok ve funkci. Nyní dospěla situace tak daleko, že sociální demokracie jako hegemon opozice by měla usilovat o vznik vlády národní záchrany.

Shodou okolností jsem včera večer sledoval reprízu talkshaw Jana Krause z loňského října. Prvním hostem byl první náměstek pražského primátora sociální demokrat Karel Březina. Moderátor jej tvrdě dusil vytrvalou kritikou vzniklé koalice ODS + ČSSD na pražském magistrátu, kterou označil za prasárnu. Hlavním Krausovým argumentem byl fakt, že lídrem volební kampaně sociální demokracie byl Jiří Dienstbier, rázný odpůrce koalice s ODS.

Březina na diskusi určitě nebude rád vzpomínat, bránil se však statečně: „Do koaliční smlouvy jsme prosadili téměř celý program sociální demokracie. Uzavřením koalice s občanskými demokraty jsme navíc v rámci Prahy zabránili vzniku stejně hanebné vlády, která vznikla na centrální úrovni.“

Na tomto webu jsem vznik „velké koalice“ také kritizoval. Shoduji se s názorem Jiřího Dienstbiera, že tím se oddaluje volební vítězství ČSSD v Praze. Březinův argument však má svoji váhu. Vláda národní záchrany má ovšem absolutní prioritu.