Těsně před uzavřením volebních místností a následném přepočítávání platných volebních lístků bývá v sídlech politických stran a různých seskupení účastnících se volebního klání na­pjatá at­mo­sféra.

Pak se v některých z nich začnou ozývat rány. U vítěze voleb s rachotem vylétají špunty z láhví Châteauneuf-du-Pape, tam, kde se jim podařilo urvat alespoň šest procent, jde nejdříve o zvuk kamene spadlého ze srdce, poté vystřelují zátky z dětských šumivých nápojů. Neú­spěšní po­tenciální poslanci se u nás zatím nestřílejí, ani nevydávají žádné svébytné zvuky. Po­kud ano, pak je to dušený pláč nad ztrátou perspektivně dobře place­ného, teplého místečka.

Po úvodní chvilce euforie začíná i ve volebním štábu vítězů voleb narůstat nervozita. Roze­hrává se totiž zvláštní druh šachové partie, která nemá jednoznačně stanovená pravidla. Vzhle­dem k naprosté roztříštěnosti politického spektra v České republice se nad pětiprocentní hranici dostává množství subjektů s velkým rozptylem politických směrů a cílů. A tak je prakticky ne­možné, aby někde vznikla čistá krajská „vláda“ plně nesoucí odpovědnost za uskutečňování svého vo­lebního programu. Rodí se tedy koalice, jejichž aktéři mají často téměř protichůdné politické záměry. Každý z nich se snaží prosadit do programového prohlášení nějakou část svého voleb­ního programu a vzniká značně nechutný „politický guláš“, kdy prakticky nikdo nenese za nic konkrétní odpovědnost. Prostě „kočkopes“.

Naprostým popřením volebních principů jsou koalice, které vznikají proti vítězi voleb, ať už je jím kdokoli. Úplné odstavení volebního vítěze do opozice je sice právně netrestatelný, ale v každém případě politický zločin. Dokud zůstane náš volební zákon jako poměrný, budou se rodit další a další političtí zločinci. Budou nám vládnout lidé, kterým by většina voličů řízení státu prostřednictvím krajů či poslanecké sněmovny nikdy nesvěřila.

Václav Husák