Vzkaz panu Dominiku Dukovi.

Položme si otázku, kdy tedy změnu historie provádí lůza a kdy lid. Dovolím si nyní parafrázovat jeden fyzikální zákon (Energie nevzniká ani nezaniká, pouze se přeměňuje jedna její forma na jinou). Jestliže občané a stát zůstávají titíž, můžeme říci že „ lůza ani lid nevznikají, ani nezanikají pouze se do těchto forem přeměňují stále stejní občané". Otázka zní, proč se tak děje. Zde nám nabízí odpověď historie.  19.stol. a polovina 20.stol. byla dobou, ve  které probíhal mohutný rozvoj kapitalistického industriálního systému . Jak se v té době pečovalo o „prostý lid“ je snad dostatečně známo a popisují to nejen levicoví autoři (V.Vančura, I.Olbracht  či K.Poláček) ale i snad ještě dnes uznávání klasici ( E.M.Remarque, J. Steinbeck, E.L.Doctorow  a J. London).  Zdá se pochopitelné, že v době kdy lidé i v tzv. vyspělé západní civilizaci umírali na ulici hladem a na tuberkulózu a o divadle či malířství a hudbě diskutovala jen společenská smetánka vznikl z masy občanů nikoliv lid, který se vyznačuje  vzděláním a  kultivovaností, ale „lůza“. Vznik lůzy je tedy podmíněn surovým a bezohledným bojem o vlastní existenci ve spojení s absencí přístupu ke kulturním hodnotám. Zjednodušeně řečeno, občanům je upřena krása a chleba. V roce 1948 se mocenského zvratu zůčastnila lůza. Důsledkem byly kruté procesy s odpůrci, mučení koncentrační tábory . Během 40 let komunistického režimu se však cosi změnilo. Lidé už v žádném případě nebojovali o“skývu chleba“ kvůli holému přežití. Byl to paradox  doby, ale  ke všem povinným úlitbám režimu přibyla  i povinnost účasti na kulturních akcích. Koncerty klasické hudby, divadelní představení či návštěvy muzeí a obrazáren byli zadarmo, či symbolickou cenu. „Lůza“ byla zasažena uměním a začala se zvolna měnit-kultivovat. Tak se stalo, že v roce 1989 se historické zvratu účastnili občané, které díky socializující společenské formě , která je kultivovala ,reprezentovali lid a nikoliv lůzu.
Nyní nás pan Dominik Duka straší opět lůzou. Není divu.  Tentokrát začnu kulturou. Vstupné do muzeí , obrazáren , divadel   či na koncerty se opět vyšplhalo na částky, které  činí kvalitní umění nedostupným stále většímu okruhu lidí.  Obecně dostupnou kulturu reprezentují stupidní seriály v televizi. Jinak řečeno občané jsou pomalu, ale jistě tlačeni do situace, kdy je základní nutností boj o holou existenci a je jim upírána krása kulturního dědictví.  Tedy je jim opět upírána krása a chleba. Toto  jsou procesy , které opět nastartovali přeměnů občanů na lůzu.
Ano pane kardinále, hrozí vláda lůzy, Ale tu si vychovali a vychovávají pravicoví politici,  za souhlasného potlesku špiček katolické círve i vašeho. Až s vámi bude opět „účtovat lůza“, budiž vám útěchou, že je to i vaše dítě, které jste pomáhal "vychovat".