Zbytečné karikování v Hořícím keři

Že vznikl už před „tolika“ lety se na něm nepozná. Podle mého soudu je to jednak tím, že je výrazně „retro“, a pak dobrou režií, skvělou kamerou a v reáliích výraznou stylizací až k reportáži.

Jedna epizoda se však podle mého mínění nepovedla, jestliže se drama snaží o stylizovanou rekonstrukci tehdejší reality.

Jsou to záběry, kdy hlavní osoba, která nese jméno reálné advokátky Burešové, jde za poslancem Vilémem Novým – rovněž skutečnou postavou – aby mu osobně doručila předvolání k soudu. Nový s ní prohodí pár slov a vezme si předvolání.

Děje se tak mezi dvířky nějaké vily, kde v pozadí, ale i v detailním záběru, vyvádějí alotrie opilí sovětští důstojníci, zjevně hosté Nového.

Když už se seriál snaží o zpodobnění oné doby, pak tady se to moc nepodařilo. Skutečný Nový nebydlel ve vile, ale v činžáku na Letné, kde se na chodbách důstojníci nepotáceli. Tím nijak nehájím poslance Nového ani sovětské vojáky, ale prostě to tahle být ve skutečnosti nemohlo.

Chápu však, že takto vykreslené vůbec první setkání s postavou je působivé a odpuzující. Karikatury v „pozadí“ jsou však jakoby z jiného, veselejšího filmu.    

Foto Vilém Nový