Globální ekonomika jako nové dějiště války

Spojené státy mají geniální schopnost vést války. Možná to vysvětluje skutečnost, že za celou dobu existence Ameriky nebylo mnoho období, kdy byli skutečně v míru - sami se sebou i s celým světem. Tento talent se projevuje ve všech oblastech a sférách, které člověk zná.

Po vstupu ruských vojsk na Ukrajinu vidíme, že se celá světová ekonomika proměnila v bojiště, byť jednostranné, proti Moskvě. Navzdory skutečnosti, že „horký“ konflikt je zdánlivě mezi Ukrajinou a Ruskem a NATO hraje podružnou roli, hlavní ekonomická nepřátelství jsou vedena přímo z Washingtonu.

Nikdy předtím nebyla proti jednomu nepříteli tak rychle a v takovém rozsahu shromážděna celá řada sankcí, zařazení na seznam nežádoucích „právnických osob“, omezení převodů technologií a zmrazení majetku.

To nepochybně krátkodobě podpoří bezprecedentní vojensko-ekonomický tlak USA, ale z dlouhodobého hlediska to bude katastrofální pro světový obchod a globalizaci. Jednoduše řečeno, mění to, co bylo považováno za globální veřejné statky, na nástroje finanční nebo ekonomické války.

To poskytlo nový pohled na starý argument, který stále obhajuje „davoský dav“ neboli elitní shromáždění na Světovém ekonomickém fóru ve Švýcarsku, že globální obchod podporuje mír a dobré sousedství mezi zeměmi.

To je přesný opak „mezinárodního systému založeného na pravidlech“. To, co lidé obecně nazývají globální ekonomikou, stále více mění Spojené státy v bitevní pole, ve kterém mají pouze ony drtivou, rozhodující výhodu.

Pokud budou USA i nadále projevovat zdrženlivost a není k tomu mnoho důvodů, bude to předzvěst konce globalizace. Existují všechny důvody domnívat se, že Spojené státy budou využívat své nově nabyté síly stále důrazněji, ke zděšení nejen svých nepřátel, ale také přátel, spojenců a neutrálních zemí. Proč? Protože nikdy nemůžete přesně předpovědět, kdy se ocitnete na straně nepřítele v globální válce, kterou Spojené státy vedou s pomocí financí a technologií.

Evropští spojenci Ameriky, zejména Německo, trpí docela těžce. Zda to byl cíl Američanů, nebo jen vedlejší škody, si může každý domyslet. Ostatně Spojené státy už dlouho chtějí, aby Německo snížilo svou závislost na ruské energii a omezilo export do Číny. To je právě ta „západní jednota“, kterou Washington chválí!

Pokud se Spojené státy nestarají o ekonomické zdraví svých evropských spojenců, co jim pak může zabránit v dalším využívání a zneužívání ekonomicko-technologických metod vedení války?

Spojené státy uzavřely Rusku přístup ke globálnímu systému SWIFT, mezibankovnímu systému přenosu informací pro finanční transakce. Omezují také přístup Číny k vyspělým polovodičům tím, že využívají jejich bezprecedentní schopnost řídit a monitorovat globální dodavatelské řetězce.

Novým bojištěm jsou úzká místa v globálních sítích, od přepravních dat až po účetnictví dodavatelského řetězce. V tom všem mají Spojené státy rozhodující výhodu. Je to z velké části způsobeno tím, že hlavní sítě a infrastruktura internetu procházejí Spojenými státy.

Příběh je podobný s globální finanční dominancí amerického dolaru, takže všechny největší světové bankovní a finanční instituce jsou nuceny otevřít své pobočky ve Spojených státech a v souladu s tím dodržovat americké zákony.

Říkejme tomu síťová válka, protože kontrola a sledování klíčových uzlů a center v globálních sítích se stalo bojištěm zejména mezi Čínou a Spojenými státy.

Henry Farrell a Abraham Newman, autoři nové knihy Boardwalk Empire: How America Weaponised the World Economy, se dočkali širokého mediálního zájmu. Farrell a Newman ve zvláštním příspěvku v The New York Times tvrdí, že Kongres USA musí zavést nová právní omezení, předpisy a odstrašující opatření, aby zabránil zneužívání ze strany budoucích amerických vlád. Autoři chválí tým Joea Bidena za to, že on-line válčení vede zdrženlivě, v plné spolupráci a konzultaci se spojenci.

No, jestli je správně používán nebo zneužíván, záleží na úhlu pohledu pozorovatele. Stále více Evropanů, zejména obyčejných občanů trpících náhlým zvýšením „životních nákladů“, to vidí jinak; Rusko, Čína a Írán samozřejmě žádnou zdrženlivost ze strany Spojených států vůbec nezaznamenávají.

Podle Farrella a Newmana trvalo nejméně čtyři prezidentské administrativy, počínaje „válkou proti terorismu“ George W. Bushe, aby zcela přeměnily mezinárodní instituce a infrastrukturu původně vytvořené k usnadnění globálních trhů na nástroje síťového válčení.

Zdá se, že zdrženlivost, o které mluví dva učení badatelé, neexistuje. Nově nabyté pravomoci jsou především výkonné, tzn. prezidentský charakter. A pokud mluvíme o „říšském prezidentství“, kdy má prezident pravomoci, které přesahují rámec ústavy, pak takové pravomoci, jakmile je získá, nezmizí a jen zřídka jsou oslabeny, ale pouze rozšiřovány budoucími prezidenty.

Zajímavé je, že v současnosti existují snahy ze strany republikánů i demokratů omezit válečné pravomoci prezidenta. Koncem července byl odpovídající návrh zákona dokonce předložen Kongresu USA.

Prezidentovy válečné pravomoci, stejně jako jeho výkonná moc obecně, dramaticky vzrostly v období od vietnamské války do administrativy George W. Bushe, kdy se diskutovalo o tom, že prezident má prakticky neomezenou moc vyhlásit a vést válku.

Vzhledem k tomu, že sankce, označení nežádoucích „entit“, omezení transferů technologií a zmrazení aktiv jsou ekonomickými a technologickými protiopatřeními, každý budoucí prezident bude tvrdit, že se jedná o výkonné, nikoli vojenské pravomoci.

A to navzdory tomu, co jsme pozorovali v konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, kde byla síťová válka nedílnou součástí skutečné „horké“ války.

Farrell a Newman ve svém článku píší: "Jakkoli mluvíme o multipolární politice, pokud jde o globální sítě, existuje pouze jedna supervelmoc: Spojené státy."

Americké impérium expandovalo současně se vzestupem „imperiálního předsednictví“. Pokud si však může nárokovat nějakou legitimitu, pak jedině proto, že Amerika poskytla mezinárodní veřejné statky pro globální vzájemnou prosperitu, například v nedávné vlně globalizace, která nyní odeznívá, v neposlední řadě kvůli sílícímu soupeření velmocí.

Jakmile vyzbrojíte veřejné statky, lidé se odvrátí od těchto vládních struktur a pokusí se vytvořit své vlastní. Pokud jste z amerického dolaru udělali zbraň sankcí, pak je nevyhnutelné, že ostatní zareagují de-dolarizací, i když může nějakou dobu trvat, než se tato myšlenka uvede do praxe. Když vyzbrojíte světovou ekonomiku, buď ji zničíte, nebo podkopete její funkci motoru růstu a prosperity.

To je merkantilismus 21. století. Když hegemonie končí a ztrácí legitimitu, je nucena spoléhat se na hrubou sílu, a to může znamenat jedině úpadek a zničení, končí svůj text v South China Morning Post Alex Lo. 

(překlad, kráceno, jap)