Politika není nic špinavého, špinavý může být jen politik, píše ve své knize Umění vládnout Tomio Okamura

Hned při přečtení názvu knihy se mi vybavilo Ovidiovo dílo s názvem Umění milovat, v němž autor dává rady mladým mužům, jak získat dívku. Proto jsem byla zvědavá, jaké „rady“ si připravil Tomio Okamura pro své čtenáře. Je pravdou, že pro ty, kteří Okamuru znají a ví, že na svém blogu na serveru IDNES.cz pravidelně reaguje na současné dění ve společnosti, není kniha zase takovým překvapením. Na druhou stranu knihu si ji určitě přečtou i lidé, kteří autora znají ne jako „blogera“, ale spíše jako mediálně známou osobnost. Není divu, jeho tvář se objevuje v tisku i televizi téměř denně a při různých příležitostech. Ačkoliv samotný titul Umění vládnout zní majestátně a vyvolává představy, že se musí jednat o pořádnou „bichli“, opak je pravdou. Kniha o sto dvanácti stránkách je rozdělena do celkem dvaceti dvou kapitol a nabízí zajímavý pohled na aktuální společenské dění. Ne vždy musí čtenář s Okamurou souhlasit, ovšem jeho myšlenky podněcují k zamyšlení. I samotný Tomio Okamura říká, že v knize jen vyjadřuje svůj názor na naši společnost a nabízí určité východisko. „Nejsem politik ani politolog. Ale jsem občan této země, která je mou vlastí, země, kterou i moji předkové pomáhali budovat, umírali za ni nebo trpěli v nacistických a komunistických kriminálech. To neznamená právo, znamená to povinnost zapojit se v rámci možností do politického dění, do práce pro naši zem…. V téhle knize chci představit svůj pohled na společnost a směr, kterým by se měla ubírat. Politika není nic špinavého, špinavý může být jen politik, politika sama o sobě je správa věcí veřejných a měla by být odpovědností každého z nás,“ píše v úvodu knihy Tomio Okamura.

Nejožehavější témata

V knize se Okamura nevyhýbá neoblíbeným tématům a nebojí se v ní vyjádřit například svůj názor na Romy, o kterých píše, že jsou zřejmě největším „multikulturním“ problémem. Přesto ale dodává, že dobrý cikánský zedník mu bude vždy milejší a veřejnosti prospěšnější než bílý zloděj s vysokou školou. V Umění vládnout se dočtete i další Okamurovy názory, například na život homosexuálního páru, o nevinně odsouzených v českých věznicích či o přijetí eura nebo evropských dotacích. To je jen ovšem jen malý výčet všech okruhů, kterých se autor dotýká.

Tomio Okamura dle mého názoru nechtěl z Umění vládnout vytvořit publikaci s jasným návodem na řešení aktuálních situací, ale jeho snahou bylo zamyslet se nad palčivými problémy, které nás obklopují, a většina z nás o nich jen mluví a nevidí žádné východisko. Někteří možná budou Okamuru kritizovat za jeho snahu vyjádřit svůj názor na cokoliv, co se kolem nás děje, ovšem nutno podotknout že mnoho jeho myšlenek stojí za úvahu.

Tomio Okamura: Umění vládnout, Fragment, 2011