Vondra jako Gross

Stejně jako Stanislav Gross byl i Alexandr Vondra dlouhou dobu miláčkem médií. Oba byli jakýmisi korunními princi svých stran a oba se aktivně podíleli na pádu těch, za jejichž zády se schovávali či těch, kdo jim pomáhali do funkcí. Stanislav Gross se stal premiérem poté, co ČSSD neuspěla ve volbách do Evropského parlamentu a on vedl vnitrostranickou revoltu proti Vladimíru Špidlovi. Rok předtím se velmi úspěšně podílel na krachu prezidentské kandidatury Miloše Zemana. Vondru zase doslova protáhl do ODS Mirek Topolánek, držel nad ním i ochrannou ruku a učinil jej jedním ze svých nejbližších spolupracovníků ve vládě. Přitom v ODS „pravdoláskař“ Vondra budil mezi starými matadory hluboké, negativní emoce. Byl to však právě Vondra, kdo se jako jeden z prvních politiků ODS připojil k lavině výzev k odchodu Mirka Topolánka z čela ODS po jeho výrocích v časopise LUI, aby pak dával potichu, spolu s vybranými „kmotry“ ODS, dohromady vnitrostranickou koalici pro zvolení Petra Nečase předsedou strany a především pro jeho vlastní instalaci do funkce místopředsedy. Málokdo však ví, že Vondrův mocenský apetit tím neskončil a že v průběhu tzv. kauzy Drobil to byl právě Vondra, kdo vynášel informace z jednání grémia ODS jak představitelům Věcí veřejných, tak řízeně do médií, aby se svého stranického konkurenta zbavil. Dokonce měla probíhat jednání za účasti Vondry a představitelů Věcí veřejných o tom, že pokud by Nečas Drobila podržel, Věci veřejné by požadovali jeho odchod z funkce premiéra a Vondra by se stal jeho nástupcem. Pavel Drobil se však k Vondrově zklamání nezachoval jako on dnes, pochopil, že má-li pomýšlet ještě na politickou kariéru, nesmí si brát ODS jako rukojmí a musí včas odejít, jinak se zesměšní a na funkci ve vládě rezignoval. Nečas si pak na jednání politického grémia ODS vymohl od Vondry doslova „vazalský“ slib věrnosti, kdy musel přísahat, že mu nejde po funkci a nadále již bude loajálním místopředsedou.

Dnes se Vondra podobně, jako svého času Stanislav Gross, zuby nehty drží funkce a odmítá vnímat realitu, čímž se mu stává to nejhorší, co může politika v Čechách potkat: stává se směšným. Pro ODS by bylo vhodné, aby si tehdejší dobu připomněla, přestala se na chvíli řídit instinktem smečky a uvědomila si realitu oněch pomyslných vah, kdy na jedné misce je budoucnost této vlády a na straně druhé Alexandr Vondra, který osobně prokázal, jak vnímá pojem loajalita a že ODS pro něj znamená především výtah k moci.

Faktem je, že je zde jeden zásadní rozdíl: role některých médií. Zatímco proti Grossovi vedla kampaň stará garda novinářů MF Dnes v čele s Jaroslavem Kmentou, dnes se MF Dnes s až nápadnou servilností snaží Vondru očistit. Bude zajímavé sledovat, jak se tato situace bude vyvíjet a zda se jedná jen o osobní vztahy mezi Vondrou a konkrétními novináři, anebo je za tím mnohem hlubší problém, totiž otázka nezávislosti českých médií.