Babišova kalouskovina

Premiér Sobotka hovoří o tom, že je to výsledek prorůstové politiky vlády. Ministr Babiš hovoří o tom, že za vším je vidět skvělou činnost berních úřadů, které dokázaly z daňových poplatníků vytřepat více peněz než kdykoliv před tím. To může, ale nemusí být pravda. Uvidíme, jaká budou čísla z účetnictví státu a jaké budou celkové příjmy a hlavně, jaká bude struktura daní a dynamika jednotlivých daňových složek. Na první pohled je však přebytek 82 miliardy korun skvělý.

Pokud se ovšem na věc podíváme pečlivěji, vidíme nejméně tři faktory, které mluví pro to, abychom byli při hodnocení tohoto rozpočtového přebytku velmi střízliví.

Meziročně bylo vyčerpáno o 37 miliard korun méně v investicích, nežli v předchozím roce. A to je jistě nepříjemný fakt. Spořit na investicích není zrovna to pravé ořechové. Na straně příjmů nejspíše budou viset i nemalé nevyčerpané peníze e evropských fondů, které jsou zatím nerozdělené do jednotlivých projektů. Jejich výši se dozvíme, až bude zveřejněno účetnictví státu za prvních devět měsíců tohoto roku. A třetí faktor, který silně obtěžuje významnou část firemních či živnostenských plátců DPH, je zadržování DPH. Je to vlastně jednoduchý trik Finančních úřadů, kdy daňový poplatník od nich neobdrží včas peníze z DPH, které by obdržet měl. Zhoršuje se díky tomu cash-flow jeho firmy, komplikuje se mu podnikatelská činnost, ale berním úřadům se tato činnost líbí, protože jsou za ni v podstatě nepostižitelné. To, že to podnikatele obtěžuje, někdy jim to zcela paralyzována činnost, nevadí. Co na tom… Těžko odhadnout, kolik peněz je takto zadržováno, Zda to bude deset či patnáct miliard. Každopádně pokud tyto tři položky nahrubo sečteme a promítneme do výše přebytku, měli bychom poněkud jiný obraz o jeho průběžné za tři čtvrtiny tohoto roku. Mohlo by to být o nějakých padesát až šedesát miliard horší, nežli teď s jásotem prezentují Babiš se Sobotkou…

To, že to triumfálně se tvářící číslo, tedy 82 miliard rekordního přebytku za devět měsíců, Babiš důkladně využije v posledních dnech před volbami, je více než jasné.

Připomenu ovšem čistě náhodnou podobnost s postupem jiného ministra financí, M. Kalouska, v roce 2008. Tehdy, v roce spuštění rozsáhlých pravicových reforem Topolánkovou vládou, tehdejší ministr financí Kalousek došel v užším kruhu kolegů z vlády a spolupracovníků k závěru, že faktický schodek státního rozpočtu ve výši 80 miliard korun by byl jaksi nepatřičný. M. Kalousek tehdy měl jako ministr financí po poslední sociálně demokratické vládě k dispozici 156 miliard rozpočtových rezerv. Neváhal ani vteřinu a 60 miliard rezerv použil okamžitě k „vylepšení“ výsledku státního rozpočtu za rok 2008. A tak bylo v roce 2009, kdy už docházelo k hospodářskému poklesu, z původní rozpočtové rezervy 156 miliard korun, takto lehkomyslně použito tehdejším ministrem financí 60 miliard v roce, kdy ekonomika ještě rostla. A schodek státního rozpočtu se najednou vybarvil na pouhopouhých 20 miliard korun.

Neinformovaní lidé jásali, jak nám to ty reformy všechno pěkně vylepšily, a informovaným lidem nebyl v médiích dán příliš velký prostor k tomu, aby sdělili své výhrady.

Krátce poté získal M. Kalousek titul nejlepšího ministra financí zemí emerging markets. Nikdo z časopisu Emerging markets, který tuto cenu každoročně uděluje, si prostě nedal práci s tím, aby zjistil, jaká je realita. Obávám se, že podobnou cestou vytváření Potěmkinovy vesnice jde, v Kalouskových šlépějích zcela odhodlaně také A. Babiš.