Česká vláda opět mimo hlavní proud?

Zdá se, že v tomto směru se výrazně mění také situace v rámci EU. Po nedávném rozhodnutí Švédska (a před lety i Slovenska) a pro své vlády nezávazném hlasování britského a španělského parlamentu o uznání Palestiny je zřejmé, že i další část evropských elit dojde k názoru, že ustavení palestinského státu je nejlepší cestou k posunutí mírového dialogu.

Izraelská vláda naproti tomu připravuje zákon, podle kterého by za občany Izraele považováni pouze Židé. Nejméně 20 % stávajících izraelských občanů, Arabů, by se schválením takového zákona stalo občany druhé kategorie. Přijetí tohoto zákona by tedy bylo zcela nevídaným porušením lidských práv.

Na stránkách největších českých deníků však denně čteme články bagatelizující počty civilních obětí na straně palestinského obyvatelstva v izraelsko-palestinském konfliktu (například z pera T. Marjanoviče či V. Dolejšího). Čeští političtí představitelé (vč. prezidenta Zemana) by však neměli jednostranně vyzdvihovat vztahy ČR s Izraelem na úkor vztahů s arabskými státy. Tento postoj v zahraniční politice razily dvě poslední pravicové vlády v letech 2007–2013, kterým se podařilo dostat ČR do opovržení arabských a muslimských států a do faktické mezinárodní izolace.

Česká republika má však historicky velmi dobré vztahy jak s Izraelem, tak s arabskými státy – a právě v dnešní době komplikujících se vztahů na Blízkém východě by tak mohla sehrát významnou roli v mírovém uspořádání v této oblasti, a to právě korektností vztahů a přátelstvím s oběma stranami sporu. To od Sobotkovy vlády také očekávám.

Jiří Paroubek