Michal Kobza: ČSSD začíná modrat

Z předvolebních průzkumů je patrné, že A. Babiš začíná každým dnem smyčku kolem ČSSD utahovat. Výsledkem voleb tak nebude vítězná oranžová barva hající tradiční hodnoty a sociální stát, ale modrá barva symbolizující peníze a moc kapitálu. Po odchodu J. Paroubka z vedení ČSSD strana usnula na vavřínech a neudává politické tempo. Nemá sílu a bojovnost vymanit se z područí ministra financí A. Babiše a začíná tak modrat. Strana se tím vzdaluje od vlastních programových priorit, na základě kterých se ji dařilo oslovovat voliče. Posledním příkladem může být třeba ústup od jednoho z bodů programu ČSSD, kterým byl slib obnovení proplácení prvních tří dnů nemoci. Zklamaní voliči jednoduše nepůjdou k volbám, nebo budou hledat jinak.

A. Babiš nedovolí otevřít otázku navýšení výdajů do sociálního systému a zdravotnictví a tak současní čelní představitelé ČSSD v zájmu udržení svých pozic přestali hájit zájmy mladých rodin s dětmi, seniorů, postižených a matek samoživitelek. V letech 2008 – 2015 rostly neúměrným tempem především ceny potravin, náklady na bydlení a zdraví občanů. Dotklo se to přibližně 40 procent těch, kteří levici volili nebo patří k jejím potenciálním voličům. Navýšení minimální mzdy na 9200 Kč a valorizace důchodů v průměru o 40 korun i přes schválení jednorázového příspěvku seniorům ve výši 1200 Kč volební výsledek ČSSD s největší pravděpodobností nezachrání. Při takovém extrémním nárůstu nákladů na základní životní potřeby lidí je to úsměvná částka.

Volební preference klesají i důsledkem špatné zahraniční politiky. Lubomír Zaorálek se opakovaně nešťastně vyjadřoval k problematice Krymu, konfliktu na Ukrajině a v Sýrii, kde se nejsilnější vládní strana rétorikou přikláněla proti Rusku.

Politické body ČSSD nepřinese ani vymezování se vůči Zemanovi v otázce migrace a uprchlíků. Premiér Sobotka se v rozhovoru pro Bakalův deník Hospodářské noviny ostře vymezil proti vystoupení prezidenta Miloše Zemana na pražském Albertově. S kritikou se s radostí připojila také veřejnoprávní televize, pravdoláskaři a proamerický kamarád Jiří Dienstbier, kteří Bohuslava Sobotku podpořili. Sobotka a Dienstbier se tak opakovaně přidávají na stranu přátel pražské kavárny, která organizovala již řadu protizemanovských kampaní a štvavé až nechutné honičky na bývalého premiéra Jiřího Paroubka. Sobotkovi komorní rádcové Novotný a spol. nepochopili, že útok na levicového prezidenta bude pro ČSSD znamenat spíše kontraproduktivní výsledek.

Politický amaterismus vedení ČSSD nemá obdobu. Bohuslav Sobotka téměř jako Angela Merkelová vítá s otevřenou náručí uprchlíky z válečných oblastí a plánuje je začlenit mezi obyvatelstvo. Jakkoli má Bohuslav Sobotka pravdu, že politické elity by neměli házet všechny uprchlíky do jednoho pytle s teroristy a přiživovat strach a protiislámské nálady, přijímat uprchlíky bez vyhodnocení všech rizik s tím spojených a bez důkladné diskuse s občany považuji za chybné. Politici si musí uvědomit, že voličem je český občan a ten má oprávněný strach. Vláda by měla především hájit zájem občanů České republiky. Většina českého obyvatelstva má po útocích ve Francii a jinde z uprchlíků přirozenou obavu a stát by je neměl do ničeho nutit.

Česká republika by měla jít spíše cestou Švýcarska, kde se občané vyjádřili v referendu. Švýcarsko dokonce již v minulosti uspořádalo několik vojenských cvičení. Tamní politici nic nepodceňují a snaží se být připraveni na různé krizové scénáře. Jejich armáda podnikla několik kontrol připravenosti své armády pro případ, kdy by musela čelit například násilným nepokojům v Evropě a masivnímu přílivu urpchlíků. Cvičení byla pojmenována „Stabilo Due“ a „Barbara Duplex“. „Stabilo Due“ připravoval na scénář přílivu uprchlíků z Portugalska, Španělska, Francie, Itálie a především Řecka. „Barbara Duplex“ nesl scénář zadlužené Francie, kde dochází ke konfliktu mezi jejími regiony a hrozí reálné přelití do dalších zemí. Zajimavostí je, že tak malý stát dokáže zmobilizovat až asi 200 tisícovou armádu a zajistit tak bezpečnost a svobodný způsob žití pro své občany. Švýcaři tímto cvičením dokáží velmi účinně vyhodnotit potencionální hrozbu a seznamují tak veřejnost s tím, jak budou v takovém případě postupovat. Strategický dokument švýcarského ministerstva obrany uvedl toto: „ Dluhová krize v Evropě a nepokoje v důsledku arabského jara jsou události, jejichž důsledky jdou obtížně v současné době předvídat“. V letošním roce Švýcarsko v referendu odhlasovalo zavedení kvót pro imigranty a chtějí přímo omezit počty přistěhovalců a bylo zakázáno pod pokutou nosit na veřejnosti burku. Jejich statistiky ukazují, že obavy z imigrantů neměli v minulosti v první řadě voliči pravicových stran, ale především voliči levicoví, kteří imigrační politiku v minulosti podporovali. Situace se v současnosti s množstvím migrantů směřující do Evropy změnila. Dnes se i levicoví Švýcaři imigrantů začínají bát, protože dle statistik tvoří ve Švýcarsku imigrantská kriminalita podstatnou část zločinnosti v zemi.

Uprchlická krize znamená výzvu pro velké mocnosti na rychlé ukončení válečných konfliktů v Syrii a v Africe. Je zcela pravděpodobné, že se otevřou diskuze na podporu tamních uprchlických táborů, aby se omezil příliv uprchlíků. Problém je potřeba řešit spíše v ohnisku problému, protože náš systém není schopen dlouhodobější nápor uprchlíků zvládnout. Sbíráme víčka na nemocné děti, kterým stát odmítnul platit drahou léčbu. Naši občané pracují za nejnižší mzdy v Evropě a sociální systém přestává fungovat nebo zaostává. Tyto důvody ukazují jasný fakt, že náš stát může pomoci pouze několika desítkám uprchlíků, ale nejde to dělat do nekonečna. Statisícová vlna urpchlíků valící se na Evropu znamená obrovský problém. Uprchlické kvóty rovněž nejsou řešením, protože nutí jít imigranty do států kam jít ani nechtějí.

Dnes je již zcela jasné, že migrační politika Evropské unie naprosto selhala. Některé státy jako například Maďarsko a Slovensko musely vzít iniciativu do vlastních rukou a vzepřeli se nesmyslnému diktátu. Myslím si, že jediným východiskem je především posílení ochrany vnějších hranic Schengenu. Důsledně zasahovat proti všem ekonomickým uprchlíkům a snažit se rychle ukončit válečné konflikty. Výčet těchto špatných politických kroků jak na domácí tak zahraniční půdě bude pro ČSSD znamenat katastrofu v příštích volbách. Bohuslav Sobotka a jeho věrní bohužel, zdá se, nemají recepty na řešení současných problémů. Z jedné z nejsilnějších vládních stran se tak může rychle stát podřadný a vysmívaný hráč na politické scéně. Možná by stačilo aplikovat do české politiky několik informací, které jsem se snažil popsat v tomto článku a mohlo by být vše jinak.