Hrozí v Polsku autoritativní režim?

Ano, pojetí polským Sejmem nově přijatého zákona, který umožňuje polské vládě bez velkých okolků personálně zasahovat ve veřejnoprávních médiích, je velmi znepokojivé. A je to také nepochybně náznakem totalitních tendencí ve straně Právo a spravedlnost, vládnoucí dnes v Polsku. Západoevropské elity a elity EU by se ale v tom případě neměly pohoršovat jen nad děním v Polsku.

Všichni přece víme, jak se věci mají u nás. Ministrem financí a místopředsedou české vlády je majitel druhého největšího ekonomického impéria v zemi A. Babiš, který se před svým vstupem do vysoké politiky stal také majitelem největších soukromých médií v zemi (MF Dnes, Lidové Noviny, servery iDnes, Lidovky.cz, a po čase i Metro, Metro.cz, Téma, rádio Impulz a další), a který – jistě ne sám, na to má lidi – významně ovlivňuje způsob informování v klíčových veřejnoprávních médiích, především v ČT.

To, že naprostá většina českých novinářů opět sahá k autocenzuře, a to i v médiích, která nejsou Babišova, je lidsky zcela pochopitelné. Skončí-li novinář například v HN, může se přece chtít ucházet o práci v jiných novinách. Kromě Babišova mediálního koncernu již ale mnoho možností takový novinář nemá. Pokud tedy ještě vůbec chce pracovat v médiích.

A výše zmíněný rozhořčený název článku v Bakalových novinách? Umístil by jejich šéfredaktor do HN například můj článek pod názvem „Bakalova cesta ke stamiliardě korun „vydělané“ v OKD“, který bude popisovat příběh krachujícího uhlobarona Bakaly v jeho novinách? No, to by byla legrace k popukání, pokud by k tomu došlo. Zkusím šéfredaktorovi HN poslat ke zveřejnění tento článek…

Zkrátka a dobře, svoboda médií je u nás zhruba taková, jaká nastane v Polsku za pár týdnů. A nikoho v EU to nerozčiluje, a už vůbec ne Evropskou komisi (EK).

Pan Tusk si zřejmě chce vyřizovat účty s těmi, kdo jeho liberály na hlavu porazili v polských parlamentních volbách. Ale pokud EK opravdu začne s polskou vládou „kárnou“ proceduru, prosím, prosím, ať nezapomene také na Česko. Nejspíš ale nenastane ani druhé.

Jiří Paroubek